Internetová poradna i-EKIS / odpověď
21.4.21 / dotaz č. 125481
Dobrý den,
uvažuji o tom, že bych byt vytápěl nebo naopak chladil pomocí klimatizace. Nakolik by mě tohle řešení vyšlo ve srovnání s jinými možnostmi vytápění/chlazení? Existuje třeba nějaké lepší řešení?
Děkuji za odpověď
uvažuji o tom, že bych byt vytápěl nebo naopak chladil pomocí klimatizace. Nakolik by mě tohle řešení vyšlo ve srovnání s jinými možnostmi vytápění/chlazení? Existuje třeba nějaké lepší řešení?
Děkuji za odpověď
Dobrý den,
Děkujeme za dotaz. Pokud by ve skutečnosti jednalo o byt v bytovém domě, který má svůj vlastní ústřední vytápěcí systém, nepovažoval bych za šťastné kvůli vytápění se od něj odpojovat a řešit vytápění bytu individuálně. I dnes jsou ještě bytové domy, které nemají ústřední vytápění a uživatelé jednotlivých bytů to řeší po svém.
Ať už je to jakkoli, určitě bych nevycházel z předpokladu, že k vytápění budu používat klimatizaci, ale pořídil bych si tepelné čerpadlo vzduch – vzduch, které je primárně konstruováno pro vytápění a chlazení (klimatizace) je jen přirozený bonus. Pokud by se jako systém vytápění použila, jak píšete, klimatizace, tak by se nejspíše zjistilo, že výstupní teplota vzduchu z vnitřní jednotky nebude schopna vždy vytopit prostor, nebo že bude topit jen při nadnulových venkovních teplotách, nebo jen do určité hodnoty venkovní teploty (např. -10°C). Je to způsobeno tím, že venkovní jednotka klimatizace (kondenzátor) je konstruována jinak než venkovní jednotka tepelného čerpadla (výparník). Například se liší roztečí lamel na výměníku, které jsou u výparníku větší, aby se tak snadno neucpaly ledem. Výparná teplota chladiva je hluboko pod nulou a dochází k namrzání vzdušné vlhkosti , která se musí pravidelně odtávat. U zařízení na bázi klimatizace jsou intervaly mnohem častější, pokud je vůbec odtávání naistalováno.
Obvykle se tvrdí, že tepelné čerpadlo vzduch – vzduch pracuje s vyšším (lepším) topným faktorem než tepelné čerpadlo vzduch - voda, a to díky tomu, že odpadá zprostředkující médium – voda, kvůli kterému přibude jedna teplosměnná plocha a tím i teplotní ztráta. Zato však tvoří teplovodní systém v podobě taktovací nádrže nebo podlahového vytápění akumulaci tepla, které můžeme využít pro odtávání výparníku reverzací chodu. U tepelného čerpadla vzduch – vzduch jakákoli zásoba tepla chybí a musíme odtávat elektrickým odporovým drátem, což naopak snižuje výsledný sezónní topný faktor. Tak jako u každého vzduchového tepelného čerpadla je nutno u venkovní jednotky zajistit odvod kondenzátu.
Tepelné čerpadlo vzduch – vzduch pořídíme již za několik nízkých desítek tisíc Kč, ale to platí jen pro nejjednodušší provedení, a to jedna venkovní plus jedna vnitřní jednotka. Tento systém je ovšem vhodný jen pro určitou dispozici bytu či domu. Nejlépe tak, že obývací pokoj, jídelna, kuchyně a pracovna a popř. otevřené schodiště do patra tvoří vzájemně propojený prostor. Vnitřní jednotka je nejčastěji na stěně, může být pod stropem, na podlaze, nebo v tzv. kanálovém provedení, což znamená, že může být na ni napojen rozvod vzduchu. Ostatní místnosti (sociály, ložnice) jsou pak vytápěny přímo elektřinou. Z popsaného systému plyne, že je vhodný i pro přístavby a pro chalupy a rekreační objekty, kde jsou hlavním zdrojem třeba krbová kamna, kde může udržovat nižší teplotu přes týden v době nepřítomnosti majitelů při otevřených vnitřních dveřích, přitom pracuje díky nižší vnitřní teplotě s vysokým topným faktorem. Poslouží i jako hlavní zdroj tepla, když ochladne nadšení z romantiky přípravy paliva do krbu. Na rozdíl od teplovodního vytápění, obsahuje zařízení na emisi tepla, což je vnitřní jednotka, vždy ventilátor, který může být při extrémních výkonech zdrojem hluku. Při chlazení bude vnitřní jednotka pracovat pod rosným bodem vnitřního vzduchu a je třeba zajistit odvod kondenzátu.
U tepelných čerpadel, kde je na sekundární straně voda, lze chladit lze i pomocí vodního podlahového nebo stropního vytápění s reverzním chodem tepelného čerpadla. Díky velké teplosměnné ploše lze udržet její teplotu nad rosným bodem a v případě, že zdrojem je tepelné čerpadlo země – voda, lze chladit pasivně, tj. bez strojního chlazení. Teplo z domu tak přispívá k regeneraci zemního vrtu nebo kolektoru.
Zpět k tepelnému čerpadlu vzduch - vzduch. V případě, že dům je členitý s řadou malých místností, muselo by se použít několik zařízení (venkovní plus vnitřní jednotka), popřípadě venkovní jednotka s několika vnitřními jednotkami, kdy ovšem skokově naroste pořizovací cena. Dá se říci, že zde se jedná již o nevhodné řešení, kdy mizí hlavní výhoda – nízká pořizovací cena a převládají spíše nevýhody. Jednou z nich je i to, že vnitřní jednotka nedokáže vytvořit sálavou složku tepla. Jedná se o teplovzdušné vytápění vytvářející nevhodné obrazce proudění vzduchu v místnosti, obzvlášť u objektů s velkou tepelnou ztrátou. Důsledkem je nutnost vytápění na vyšší teplotu vzduchu kvůli pocitu tepelné pohody, v němž hrají právě proudění vzduchu a sálavá složka důležitou roli a tím i větší tepelná ztráta větráním (např. ve srovnání s podlahovým teplovodním vytápěním).
Provozní náklady lze odhadnout ve výši poloviny nákladů oproti přímotopnému elektrickému vytápění.
Samostatnou kapitolou by bylo toto řešení pro novostavbu. V tomto případě totiž musí být naplněny požadavky vyhlášky o energetické náročnosti budov č. 264/2020 v PENB. Problém je v hodnocení primární energie z neobnovitelných zdrojů, kdy tepelné čerpadlo vzduch – vzduch nedokáže připravovat teplou vodu. Řešením je navrhnout velice kvalitní obálku budovy a použití samostatného tepelného čerpadla vzduch – voda pro přípravu teplé vody. Pro dosažení vyšších kategorií zatřídění budovy bude ještě potřeba například částečné použití krbové vložky na kusové dřevo pro pokrytí potřeby tepla na vytápění, zařízení pro nucené větrání s rekuperací tepla a pro kategorii „A“ osazení fotovoltaické elektrárny 3 – 5 kWp, podle konkrétního tvaru, velikosti a ostatních prvků stavby (orientace na světové strany, stínění a pod), popř. jinou kombinaci uvedených systémů.
Závěrem: osobně vytápění tepelným čerpadlem vzduch - vzduch pro trvalé bydlení považuji jen za podmíněně vhodné, i když v cizině, a to i v severní Evropě, je poměrně časté. Přednost bych dal dokonalému stavebnímu řešení s minimalizací tepelné ztráty a tím i spotřeby tepla. Pak technické systémy vytápění přestávají hrát nejdůležitější roli, stírají se rozdíly mezi nimi a uživatel může volit podle toho, co vyhovuje jemu.
Děkujeme za dotaz. Pokud by ve skutečnosti jednalo o byt v bytovém domě, který má svůj vlastní ústřední vytápěcí systém, nepovažoval bych za šťastné kvůli vytápění se od něj odpojovat a řešit vytápění bytu individuálně. I dnes jsou ještě bytové domy, které nemají ústřední vytápění a uživatelé jednotlivých bytů to řeší po svém.
Ať už je to jakkoli, určitě bych nevycházel z předpokladu, že k vytápění budu používat klimatizaci, ale pořídil bych si tepelné čerpadlo vzduch – vzduch, které je primárně konstruováno pro vytápění a chlazení (klimatizace) je jen přirozený bonus. Pokud by se jako systém vytápění použila, jak píšete, klimatizace, tak by se nejspíše zjistilo, že výstupní teplota vzduchu z vnitřní jednotky nebude schopna vždy vytopit prostor, nebo že bude topit jen při nadnulových venkovních teplotách, nebo jen do určité hodnoty venkovní teploty (např. -10°C). Je to způsobeno tím, že venkovní jednotka klimatizace (kondenzátor) je konstruována jinak než venkovní jednotka tepelného čerpadla (výparník). Například se liší roztečí lamel na výměníku, které jsou u výparníku větší, aby se tak snadno neucpaly ledem. Výparná teplota chladiva je hluboko pod nulou a dochází k namrzání vzdušné vlhkosti , která se musí pravidelně odtávat. U zařízení na bázi klimatizace jsou intervaly mnohem častější, pokud je vůbec odtávání naistalováno.
Obvykle se tvrdí, že tepelné čerpadlo vzduch – vzduch pracuje s vyšším (lepším) topným faktorem než tepelné čerpadlo vzduch - voda, a to díky tomu, že odpadá zprostředkující médium – voda, kvůli kterému přibude jedna teplosměnná plocha a tím i teplotní ztráta. Zato však tvoří teplovodní systém v podobě taktovací nádrže nebo podlahového vytápění akumulaci tepla, které můžeme využít pro odtávání výparníku reverzací chodu. U tepelného čerpadla vzduch – vzduch jakákoli zásoba tepla chybí a musíme odtávat elektrickým odporovým drátem, což naopak snižuje výsledný sezónní topný faktor. Tak jako u každého vzduchového tepelného čerpadla je nutno u venkovní jednotky zajistit odvod kondenzátu.
Tepelné čerpadlo vzduch – vzduch pořídíme již za několik nízkých desítek tisíc Kč, ale to platí jen pro nejjednodušší provedení, a to jedna venkovní plus jedna vnitřní jednotka. Tento systém je ovšem vhodný jen pro určitou dispozici bytu či domu. Nejlépe tak, že obývací pokoj, jídelna, kuchyně a pracovna a popř. otevřené schodiště do patra tvoří vzájemně propojený prostor. Vnitřní jednotka je nejčastěji na stěně, může být pod stropem, na podlaze, nebo v tzv. kanálovém provedení, což znamená, že může být na ni napojen rozvod vzduchu. Ostatní místnosti (sociály, ložnice) jsou pak vytápěny přímo elektřinou. Z popsaného systému plyne, že je vhodný i pro přístavby a pro chalupy a rekreační objekty, kde jsou hlavním zdrojem třeba krbová kamna, kde může udržovat nižší teplotu přes týden v době nepřítomnosti majitelů při otevřených vnitřních dveřích, přitom pracuje díky nižší vnitřní teplotě s vysokým topným faktorem. Poslouží i jako hlavní zdroj tepla, když ochladne nadšení z romantiky přípravy paliva do krbu. Na rozdíl od teplovodního vytápění, obsahuje zařízení na emisi tepla, což je vnitřní jednotka, vždy ventilátor, který může být při extrémních výkonech zdrojem hluku. Při chlazení bude vnitřní jednotka pracovat pod rosným bodem vnitřního vzduchu a je třeba zajistit odvod kondenzátu.
U tepelných čerpadel, kde je na sekundární straně voda, lze chladit lze i pomocí vodního podlahového nebo stropního vytápění s reverzním chodem tepelného čerpadla. Díky velké teplosměnné ploše lze udržet její teplotu nad rosným bodem a v případě, že zdrojem je tepelné čerpadlo země – voda, lze chladit pasivně, tj. bez strojního chlazení. Teplo z domu tak přispívá k regeneraci zemního vrtu nebo kolektoru.
Zpět k tepelnému čerpadlu vzduch - vzduch. V případě, že dům je členitý s řadou malých místností, muselo by se použít několik zařízení (venkovní plus vnitřní jednotka), popřípadě venkovní jednotka s několika vnitřními jednotkami, kdy ovšem skokově naroste pořizovací cena. Dá se říci, že zde se jedná již o nevhodné řešení, kdy mizí hlavní výhoda – nízká pořizovací cena a převládají spíše nevýhody. Jednou z nich je i to, že vnitřní jednotka nedokáže vytvořit sálavou složku tepla. Jedná se o teplovzdušné vytápění vytvářející nevhodné obrazce proudění vzduchu v místnosti, obzvlášť u objektů s velkou tepelnou ztrátou. Důsledkem je nutnost vytápění na vyšší teplotu vzduchu kvůli pocitu tepelné pohody, v němž hrají právě proudění vzduchu a sálavá složka důležitou roli a tím i větší tepelná ztráta větráním (např. ve srovnání s podlahovým teplovodním vytápěním).
Provozní náklady lze odhadnout ve výši poloviny nákladů oproti přímotopnému elektrickému vytápění.
Samostatnou kapitolou by bylo toto řešení pro novostavbu. V tomto případě totiž musí být naplněny požadavky vyhlášky o energetické náročnosti budov č. 264/2020 v PENB. Problém je v hodnocení primární energie z neobnovitelných zdrojů, kdy tepelné čerpadlo vzduch – vzduch nedokáže připravovat teplou vodu. Řešením je navrhnout velice kvalitní obálku budovy a použití samostatného tepelného čerpadla vzduch – voda pro přípravu teplé vody. Pro dosažení vyšších kategorií zatřídění budovy bude ještě potřeba například částečné použití krbové vložky na kusové dřevo pro pokrytí potřeby tepla na vytápění, zařízení pro nucené větrání s rekuperací tepla a pro kategorii „A“ osazení fotovoltaické elektrárny 3 – 5 kWp, podle konkrétního tvaru, velikosti a ostatních prvků stavby (orientace na světové strany, stínění a pod), popř. jinou kombinaci uvedených systémů.
Závěrem: osobně vytápění tepelným čerpadlem vzduch - vzduch pro trvalé bydlení považuji jen za podmíněně vhodné, i když v cizině, a to i v severní Evropě, je poměrně časté. Přednost bych dal dokonalému stavebnímu řešení s minimalizací tepelné ztráty a tím i spotřeby tepla. Pak technické systémy vytápění přestávají hrát nejdůležitější roli, stírají se rozdíly mezi nimi a uživatel může volit podle toho, co vyhovuje jemu.