Ekodesign a štítkování

Energetické štítky

Označování výrobků spojených se spotřebou energie energetickými štítky bylo v Evropské unii zavedeno s cílem snížit spotřebu energie. Energetický štítek poskytuje informace, které spotřebitelům umožňují porovnat energetickou účinnost výrobků a díky tomu uspořit energii koupí energeticky úspornějšího výrobku. 

Odhaduje se, že v porovnání s nezměněným stavem dojde do roku 2030 k dosažení celkem více než 260 TWh ročních úspor v konečné spotřebě energie v roce 2030, což odpovídá snížení emisí skleníkových plynů přibližně o 100 milionů tun ročně v roce 2030. To významně přispěje k dosažení cíle EU zvýšit energetickou účinnost o 32,5 % do roku 2030 a zároveň povede ke snížení závislosti na dovozu energie.

Označování výrobků energetickými štítky upravuje rámcové nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1369, pod které spadají nařízení pro jednotlivé kategorie výrobků (více v samostatné části).

Ekodesign

Ekodesign je soubor parametrů zahrnujících především energetickou účinnost, které musí výrobek spojený se spotřebou energie splňovat, aby mohl být uveden na trh EU. Záměrem legislativy stanovující požadavky na ekodesign je podporovat výrobky s minimálním negativním dopadem na životní prostředí, a to z hlediska celého životního cyklu výrobku.

Obecný rámec pro požadavky na ekodesign je stanoven směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES. Česká republika implementovala požadavky této směrnice do zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (§ 8a), ve znění pozdějších předpisů a do vyhlášky č. 319/2019 Sb., o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie.

V rámci provádění směrnice o ekodesignu připravuje Evropská komise ve spolupráci s členskými státy a dotčenými stranami přímo použitelné právní předpisy (nařízení), v nichž se uvádí konkrétní parametry pro jednotlivé kategorie výrobků spojených se spotřebou energie.