Internetová poradna i-EKIS / odpověď
23.1.22 / dotaz č. 135136
Dobrý den,
udává současně platná legislativa minimální požadavek na vzdálenost systémového komínového tělesa od hořlavých stavebních materiálů nebo to nechává na deklaraci výrobce?
Objevil jsem systém, u kterého výrobce inzeruje "Vzdálenost 0 mm od hořlavých materiálů". Je to z hlediska legislativy vůbec možné?
Předem děkuji.
udává současně platná legislativa minimální požadavek na vzdálenost systémového komínového tělesa od hořlavých stavebních materiálů nebo to nechává na deklaraci výrobce?
Objevil jsem systém, u kterého výrobce inzeruje "Vzdálenost 0 mm od hořlavých materiálů". Je to z hlediska legislativy vůbec možné?
Předem děkuji.
Legislativně je v několika předpisech zakotven požadavek na požární bezpečnost komínů, která může být řešena buď samotným tělesem komína, přídavnou izolací, nebo umístěním v šachtě.
Bezpečná vzdálenost hořlavých materiálů od pláště komínového tělesa je obecně definována v EN 1443. Metoda testování je pak pro systémové komíny opět obecně popsána v EN 13 216. Tyto normy ovšem nejsou plně závazné pro jednotlivé typy systémových komínů, které se certifikují podle vlastních výrobkových norem, které sice z výše uvedených obecně vycházejí, ale mohou obsahovat odchylky vzhledem k typu materiálu použitému v konkrétním typu systémového komínu (ocel, plast, šamot, keramika, ...). Na základě provedení testů dle příslušné výrobkové normy je (mimo jiné) výrobcem systémového komínu stanovena i bezpečná vzdálenost.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že bezpečná vzdálenost fakticky vyjadřuje pouze a jenom výsledek přesně definovaného testu.
Konkrétní výrobce může k tomuto testu přistoupit buď s cílem stanovení reálného výsledku, nebo s cílem stanovení ideálního výsledku, např.z důvodu marketinku.
V některých případech, zvláště u systémů s vysokou hmotností, a tedy s vysokou počáteční akumulací, výrobci skutečně jsou schopni splnit výsledky testu i s nulovou bezpečnou vzdáleností. Tento fakt potom obvykle využívají ve svém marketinku. Nicméně, je zřejmé, že fyzikálně nelze prostup tepla v případě těsně přiléhajících vrstev zastavit. Výrobci proto obvykle na tuto skutečnost reagují ve svém montážním, nebo technickém manuálu. Což jsou samozřejmě dokumenty, které nejsou marketinkově využívány.
Lze tedy doporučit v těchto případech jistou míru "ostražitosti" spočívající především v ověření tepelného odporu stěny komínu (pro výrazné omezení teplotního pole by hodnota měla být přes 1 m2.K/W) a důkladném studiu technických podkladů daného výrobce.
Obecně lze doporučit nechat si podobný systém namontovat pouze od osoby znalé - tedy osoby s kvalifikací kominík - revizní technik spalinových cest, která za umístění komínu v objektu převezme odpovědnost.
Bezpečná vzdálenost hořlavých materiálů od pláště komínového tělesa je obecně definována v EN 1443. Metoda testování je pak pro systémové komíny opět obecně popsána v EN 13 216. Tyto normy ovšem nejsou plně závazné pro jednotlivé typy systémových komínů, které se certifikují podle vlastních výrobkových norem, které sice z výše uvedených obecně vycházejí, ale mohou obsahovat odchylky vzhledem k typu materiálu použitému v konkrétním typu systémového komínu (ocel, plast, šamot, keramika, ...). Na základě provedení testů dle příslušné výrobkové normy je (mimo jiné) výrobcem systémového komínu stanovena i bezpečná vzdálenost.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že bezpečná vzdálenost fakticky vyjadřuje pouze a jenom výsledek přesně definovaného testu.
Konkrétní výrobce může k tomuto testu přistoupit buď s cílem stanovení reálného výsledku, nebo s cílem stanovení ideálního výsledku, např.z důvodu marketinku.
V některých případech, zvláště u systémů s vysokou hmotností, a tedy s vysokou počáteční akumulací, výrobci skutečně jsou schopni splnit výsledky testu i s nulovou bezpečnou vzdáleností. Tento fakt potom obvykle využívají ve svém marketinku. Nicméně, je zřejmé, že fyzikálně nelze prostup tepla v případě těsně přiléhajících vrstev zastavit. Výrobci proto obvykle na tuto skutečnost reagují ve svém montážním, nebo technickém manuálu. Což jsou samozřejmě dokumenty, které nejsou marketinkově využívány.
Lze tedy doporučit v těchto případech jistou míru "ostražitosti" spočívající především v ověření tepelného odporu stěny komínu (pro výrazné omezení teplotního pole by hodnota měla být přes 1 m2.K/W) a důkladném studiu technických podkladů daného výrobce.
Obecně lze doporučit nechat si podobný systém namontovat pouze od osoby znalé - tedy osoby s kvalifikací kominík - revizní technik spalinových cest, která za umístění komínu v objektu převezme odpovědnost.