Internetová poradna i-EKIS / odpověď
18.10.22 / dotaz č. 144601
Dobrý den, jak zateplit historický objekt s štukovou sgrafitovou fasádou?
Asi nejvýznamnějším trendem současného stavebnictví je velké snižování spotřeby energie v budovách. Nejvíce se to týká snižování potřeby tepla na vytápění. Zcela běžně se staví budovy, které mají potřebu tepla na vytápění menší než 20 kWh/(m2.rok) a jsou tedy v nízkoenergetickém či pasivním standardu.
Málokdo je proto dnes spokojen s tím, že bydlí v domě, který pro vytápění spotřebuje 150 kWh/(m2.rok), když by chytrou rekonstrukcí mohl dosáhnout třeba i na třetinovou hodnotu a ušetřit tak peníze za stále se zdražující energie. Proto se u starších budov velmi často provádí dodatečné zaizolování. Obvykle je to zateplení stěn z venku, zateplení střechy a výměna starých oken za izolační dvojskla či trojskla.
Jedná-li se o historický dům, má jeho zateplení určitá specifika. Historické domy mívají členitou fasádu, která je esteticky cenná a někdy i památkově chráněná. Při zateplení stěn z venku však nelze tyto prvky zachovat a na vrstvě izolace ani není možné vytvořit nové štukatury. Pokud jsou ozdoby na fasádě velmi jednoduchého tvaru, lze je vytvořit z polystyrenu, kterým stěny zateplujeme. Nicméně zvláště památkově chráněné fasády bývají tak členité, že pro jejich zachování je nutné vnějšímu zateplení se vyhnout. V takovém případě se provádí zateplení zevnitř. Toto řešení má však svá úskalí, proto bychom se k němu měli uchylovat jen tam, kde vnější zateplení není možné.
Pokud totiž na obvodovou stěnu zevnitř nalepíme vrstvu izolace, vodní páry prostupující stěnou z interiéru do exteriéru budou kondenzovat na chladnějším povrchu původního zdiva pod izolací. Voda v konstrukci pak může způsobit velké problémy, například uhnití záhlaví stropních trámů. Jedno z možných řešení tohoto problému je opatřit vnitřní povrch izolace parotěsnou vrstvou (většinou folií) tak, aby se zabránilo pronikání vodní páry do konstrukce. Nevýhodou tohoto řešení je riziko porušení této vrstvy zavěšením obrazů či skříněk na zeď. Důležitá problematika je také technologická dokonalost provedení parotěsné vrstvy, obzvlášť v návaznosti na okna či vnitřní příčky. U stěn zateplených zevnitř může dojít také ke kondenzaci vody na vnitřním povrchu izolace, což vede ke vzniku plísní a má to tudíž negativní vliv na zdraví obyvatel.
Z výše uvedených důvodů se tedy od použití parozábrany při vnitřním zateplování ustupuje. Místo toho se začaly používat tzv. kapilárně aktivní materiály. Jsou to desky na bázi křemičitanu vápenatého, které jsou vysoce pórovité a mohou rychle pojmout velké množství vody. Tuto vodu pak kapilárně odvedou na vnitřní povrch stěny, kde se odpaří. Při použití kapilárně aktivních materiálů se tedy kondenzace vody na rozhraní vnitřní izolace a původní konstrukce připouští.
Další zvláštností při snižování energetické náročnosti historických budov jsou okna.
Výměna starých oken za nové se na snížení tepelných ztrát může projevit výrazněji, než zateplení fasády. Historické budovy však mívají špaletová okna, která mají velký podíl na celkovém charakteru budovy a nemůžeme je proto vyměnit za moderní dvojskla či trojskla. Pokud je nutné, aby okna vypadala přesně tak, jako okna původní, a zároveň si přejeme co nejvíce snížit prostup tepla, je třeba nechat vyrobit repliky původních oken. Pokud je okno v dobrém stavu, je také možné přesklít vnitřní křídlo na dvojsklo. Je to ekonomičtější řešení, jeho hlavní nevýhoda je však tom, že se zlepší pouze tepelně izolační vlastnosti skla, nikoliv rámu. Nemáme-li požadavky na „dobovost“ oken z pohledu z interiéru, je možné nahradit vnitřní křídla špaletových oken moderními křídly s dvojsklem či trojsklem.
Pokud chceme zachovat historický ráz oken, ale nezáleží na tom, zda to budou stejná okna, jako ta původní, je možné vybrat z typových špaletových oken nabízených mnoha výrobci. Podobně jako při přesklívání i u těchto oken má jedno s křídel zdvojené sklo.
Před každou rekonstrukcí budovy je dobré zjistit stávající spotřebu energie a provést výpočet předpokládané spotřeby energie po rekonstrukci. Možná tím zjistíme, že kýženého výsledku je možné dosáhnout zateplením pouze těch částí objektu, které nebudou vyžadovat speciální postupy kvůli zachování historické a estetické hodnoty stavby.
Je to hlavně střecha, kde izolaci většinou vkládáme mezi krokve, a fasáda směřující do dvora, která nebývá členitá a tak je možné na ní použít klasický vnější kontaktní zateplovací systém. Do střechy a často i na odvrácenou hladkou fasádu můžeme aplikovat i velice tlustou vrstvu izolace, což vynahradí absenci izolace na uliční fasádě. Ani na okna nemusí být u těchto odvrácených fasád speciální požadavky. Je tedy možné použít typová špaletová okna anebo i klasická moderní dřevěná okna s dvojsklem či trojsklem. Pokud je částečné zateplení domu dobře navrženo, můžeme dosáhnout velmi výrazné úspory energií i peněz.
Málokdo je proto dnes spokojen s tím, že bydlí v domě, který pro vytápění spotřebuje 150 kWh/(m2.rok), když by chytrou rekonstrukcí mohl dosáhnout třeba i na třetinovou hodnotu a ušetřit tak peníze za stále se zdražující energie. Proto se u starších budov velmi často provádí dodatečné zaizolování. Obvykle je to zateplení stěn z venku, zateplení střechy a výměna starých oken za izolační dvojskla či trojskla.
Jedná-li se o historický dům, má jeho zateplení určitá specifika. Historické domy mívají členitou fasádu, která je esteticky cenná a někdy i památkově chráněná. Při zateplení stěn z venku však nelze tyto prvky zachovat a na vrstvě izolace ani není možné vytvořit nové štukatury. Pokud jsou ozdoby na fasádě velmi jednoduchého tvaru, lze je vytvořit z polystyrenu, kterým stěny zateplujeme. Nicméně zvláště památkově chráněné fasády bývají tak členité, že pro jejich zachování je nutné vnějšímu zateplení se vyhnout. V takovém případě se provádí zateplení zevnitř. Toto řešení má však svá úskalí, proto bychom se k němu měli uchylovat jen tam, kde vnější zateplení není možné.
Pokud totiž na obvodovou stěnu zevnitř nalepíme vrstvu izolace, vodní páry prostupující stěnou z interiéru do exteriéru budou kondenzovat na chladnějším povrchu původního zdiva pod izolací. Voda v konstrukci pak může způsobit velké problémy, například uhnití záhlaví stropních trámů. Jedno z možných řešení tohoto problému je opatřit vnitřní povrch izolace parotěsnou vrstvou (většinou folií) tak, aby se zabránilo pronikání vodní páry do konstrukce. Nevýhodou tohoto řešení je riziko porušení této vrstvy zavěšením obrazů či skříněk na zeď. Důležitá problematika je také technologická dokonalost provedení parotěsné vrstvy, obzvlášť v návaznosti na okna či vnitřní příčky. U stěn zateplených zevnitř může dojít také ke kondenzaci vody na vnitřním povrchu izolace, což vede ke vzniku plísní a má to tudíž negativní vliv na zdraví obyvatel.
Z výše uvedených důvodů se tedy od použití parozábrany při vnitřním zateplování ustupuje. Místo toho se začaly používat tzv. kapilárně aktivní materiály. Jsou to desky na bázi křemičitanu vápenatého, které jsou vysoce pórovité a mohou rychle pojmout velké množství vody. Tuto vodu pak kapilárně odvedou na vnitřní povrch stěny, kde se odpaří. Při použití kapilárně aktivních materiálů se tedy kondenzace vody na rozhraní vnitřní izolace a původní konstrukce připouští.
Další zvláštností při snižování energetické náročnosti historických budov jsou okna.
Výměna starých oken za nové se na snížení tepelných ztrát může projevit výrazněji, než zateplení fasády. Historické budovy však mívají špaletová okna, která mají velký podíl na celkovém charakteru budovy a nemůžeme je proto vyměnit za moderní dvojskla či trojskla. Pokud je nutné, aby okna vypadala přesně tak, jako okna původní, a zároveň si přejeme co nejvíce snížit prostup tepla, je třeba nechat vyrobit repliky původních oken. Pokud je okno v dobrém stavu, je také možné přesklít vnitřní křídlo na dvojsklo. Je to ekonomičtější řešení, jeho hlavní nevýhoda je však tom, že se zlepší pouze tepelně izolační vlastnosti skla, nikoliv rámu. Nemáme-li požadavky na „dobovost“ oken z pohledu z interiéru, je možné nahradit vnitřní křídla špaletových oken moderními křídly s dvojsklem či trojsklem.
Pokud chceme zachovat historický ráz oken, ale nezáleží na tom, zda to budou stejná okna, jako ta původní, je možné vybrat z typových špaletových oken nabízených mnoha výrobci. Podobně jako při přesklívání i u těchto oken má jedno s křídel zdvojené sklo.
Před každou rekonstrukcí budovy je dobré zjistit stávající spotřebu energie a provést výpočet předpokládané spotřeby energie po rekonstrukci. Možná tím zjistíme, že kýženého výsledku je možné dosáhnout zateplením pouze těch částí objektu, které nebudou vyžadovat speciální postupy kvůli zachování historické a estetické hodnoty stavby.
Je to hlavně střecha, kde izolaci většinou vkládáme mezi krokve, a fasáda směřující do dvora, která nebývá členitá a tak je možné na ní použít klasický vnější kontaktní zateplovací systém. Do střechy a často i na odvrácenou hladkou fasádu můžeme aplikovat i velice tlustou vrstvu izolace, což vynahradí absenci izolace na uliční fasádě. Ani na okna nemusí být u těchto odvrácených fasád speciální požadavky. Je tedy možné použít typová špaletová okna anebo i klasická moderní dřevěná okna s dvojsklem či trojsklem. Pokud je částečné zateplení domu dobře navrženo, můžeme dosáhnout velmi výrazné úspory energií i peněz.
Odpovídá: Ing. Martin Mrkvička - M-EKIS Lázně Toušeň, Ing. Mrkvička tisk