Internetová poradna i-EKIS / odpověď

Dobrý den,

odpověď na Vaši otázku není jednoduché z uvedeného stručného popisu formulovat. Dopustím se tedy variantních úvah. Velmi totiž záleží na tepelně vlhkostním režimu místností pod stropem, ale i samotné půdy. Co je jednoznačné, je nezbytnost dodržení tloušťky tepelného izolantu požadované pravidly NZÚ light - 300 mm při použití běžných materiálů, případně i tloušťka menší u izolantů s nízkou tepelnou vodivostí při dodržení požadovaného tepelného odporu R = 7,5 m2.K/W.

Samostatnou úvahou je, jak naložit se škvárou. Její účel je zřejmě pouze vyrovnání rozdílů v různé výšce (průměru) kulatiny a vytvoření rovného povrchu podlahy půdy. Tepelně izolační přínos je zanedbatelný. Pokud ale vyrovnávací funkci plní, tak bych ji na stropě ponechal.

Z hlediska skladby nových vrstev rozliším 2 krajní případy:

1. Pod stropem se nachází místnost s "vlhkým" provozem - koupelna, prádelna, kuchyň, anebo obecně je v interiéru z důvodu stavebně technického řešení stavby zvýšená vlhkost vzduchu, a současně půda není dostatečně provětrávaná, a/nebo na její podlaze jsou rozmístěny předměty bránící volnému prostupu vodní páry zdola. V takovém případě je zcela nezbytné použití parotěsné (nikoliv paropropustné!) fólie pod tepelnou izolací; s ohledem na předpokládaný obsah částí škváry s ostrými výstupky doporučuji eliminovat riziko perforace parozábrany jejím podložením např. geotextilií. Parozábrana by po obvodě půdy a na prostupujících konstrukcích měla být vytažena alespoň do úrovně horní plochy tepelné izolace.

2. Pod stropem jsou místnosti pravidelně a dostatečně větrané, vlhkost vzduchu v nich nepřekračuje cca 50 %, současně je půda dostatečně provětrávaná a průchodu vodní páry stropem nic nebrání. Pak by parozábrana ani její ochranná vrstva být provedena nemusela.

Protože realita bude nejspíše někde mezi uvedenými variantami, doporučuji realizovat skladbu ve variantě 1, tedy (shora):
- tepelná izolace
- parozábrana
- ochranná vrstva (geotextilie)
- urovnaná stávající škvára

Z Vaší otázky dále vyplývá, že chcete podlahu půdy zachovat jako pochozí. Toho lze dosáhnout několika způsoby, vždy v kombinaci s vhodným druhem tepelné izolace. V případě izolace stlačitelné (minerální vata) je třeba provést rošt, který ponese samotnou podlahu, a prostor mezi prvky roštu bude vyplněn izolantem. Lze ale použít i izolační desky tuhé (polystyren - pozor, okolo komína je nutná vata, PUR nebo fenolickou pěnu - ale to už je finančně náročné) rozložené po ploše stropu a překryté pochozími deskami (např. OSB) bez nezbytnosti provedení roštu.

Je zde ale ještě jedna důležitá souvislost, a tou je statická únosnost stropu. Bez znalosti bližších detailů finálního řešení odhaduji přitížení stropu novými vrstvami v rozmezí cca 20 - 40 kg/m2, což může prakticky vyčerpat stávající rezervu v únosnosti stropní konstrukce (u tradičních staveb se dříve únosnost stropů pod půdami dimenzovala na cca 50 kg/m2). Při dalším přitěžování např. skladovaným materiálem by strop zřejmě nespadl, ale měl by velké průhyby, které by mohly způsobovat mj. i praskání omítky na spodním líci.

Takže, byť se jedná jen o "jednoduché" rozložení izolace na stropní konstrukci, měla by tato úprava být navržena odborníkem při znalosti příslušných souvislostí.

Přeji hezký den.

Jan Pašek