Internetová poradna i-EKIS / odpověď
20.7.11 / dotaz č. 28078
Dobrý den,můj dotaz se týká jakým materiálem máme zateplit náš 80 let starý podsklepený RD. Měli jsme tu pána,co provádí stavební dozor a ten jednoznačně doporučil minerální vatu proti tomu jsou zase naše informace od cca 10 lidí s podobnou situací a ti žádný problém s polystyrenem nehlásily.Je metoda jak objektivně zjistit co je vhodnější? Děkuji za odpověď.Vondra
Dodatečné zateplování starých domů se u nás běžně provádí už více než čtvrtstoletí; největší rozvoj ale zateplování zažívá v posledních zhruba 10 až 15 letech.
Na trhu existuje celá řada materiálů a lidé se často setkávají s tím, že různé firmy navrhují různé druhy tepelné izolace a tvrdí, že právě jejich materiál je pro zateplení nejlepší. Situaci ještě komplikuje pevně zakořeněný mýtus, že „dům musí dýchat“. Je proto užitečné podívat se blíže na to, jaké materiály pro tepelnou izolaci trh nabízí, jaké jsou jejich vlastnosti, výhody a nevýhody a možnosti jejich použití.
Prakticky všechny tepelně izolační materiály využívají toho, že vzduch (případně jiné plyny) mají jen velmi malou tepelnou vodivost, pokud zabráníme jejich pohybu (konvekci) tím, že je uzavřeme do malých komůrek nebo mezi tenká vlákna či částice. Materiály pro tepelnou izolaci jsou proto vždy poměrně lehké a pórézní a jejich tepelná vodivost se více či méně blíží tepelné vodivosti nehybného vzduchu. Kromě konvekce a vedení se teplo přenáší ještě radiací (sáláním) a proto materiály, které dokážou potlačit radiační přenos tepla, mají lepší izolační schopnost.
Protože tepelná vodivost plynů i radiační přenos tepla se s rostoucí teplotou zvyšuje, je tepelná izolace tím lepší čím nižší je teplota. Tepelná vodivost také závisí na objemové hmotnosti, struktuře a velikosti pórů (bublinek).
Pěnový polystyren (EPS)
Pěnový polystyren je dnes asi nejběžnější izolační materiál. Vyrábí se tak, že se malé kuličky PS obsahující 6 - 7 % pentanu, který slouží jako nadouvadlo, předpění, naplní se do formy. Zahříváním jsou „dopěněny“ tak, že vyplní celý prostor formy a vznikne velký blok pěnového polystyrénu. Bloky jsou pak rozřezány na desky požadované tloušťky. Zpravidla se k polystyrénu přidávají retardéry hoření pro zajištění samozhášivosti.
Při delším styku s vodou pěnový polystyren nasákne. Nesnáší ultrafialové záření (na povrchu se rozpadá na prášek). V poslední době se setkáme s pěnovým polystyrénem šedé barvy (zanačky jako Neopor, Grey wall apod.), který obsahuje přídavek velmi jemně mletého grafitu (v podstatě nanočástice) potlačujícího radiační přenos tepla.
Hlavní výhodou pěnového polystyrénu je, že jde o poměrně pevný a z makroskopického hlediska homogenní materiál, který se snadno používá, má dobrý poměr užitné hodnoty k ceně a z hygienického hlediska je celkem neškodný. Hlavní nevýhodou je jeho omezená tepelná odolnost (zhruba do 70°C) a hořlavost.
Extrudovaný pěnový polystyren (XPS)
Extrudovaný pěnový polystyren je vyráběn vytlačováním polystyrenu spolu s napěňovací přísadou a po snížení tlaku za vytlačovací tryskou expanduje. Má zcela uzavřené póry, je nenasákavý a má znatelně lepší mechanickou pevnost než pěnový polystyren (pevnost v tlaku dosahuje u XPS desek až 500 kPa při 10% deformaci). Jeho cena je vyšší než u běžného pěnového polystyrenu.
Skelná vata
Skelná vata je vyráběna tak, že jemná skleněná vlákna jsou zplstěna, spojena vhodným pojivem na bázi polymerních pryskyřic a přidávají se i látky zvyšující hydrofobnost povrchu. Skelná vata se dodává v rolích, které po rozvinutí expandují na větší tloušťku, nebo ve formě desek. Výhodou tohoto materiálu je velká pružnost (lepší než u minerálních vláken) a chemická i teplotní odolnost.
Minerální vata
Jde o podobný materiál jako skelná vata. Minerální vata se vyrábí zpravidla z taveného čediče. Na trhu je široký sortiment výrobků z minerální vaty a na rozdíl od skelné vaty se z ní vyrábějí i poměrně tuhé desky. Vlastnosti jsou podobné jako u skelné vaty.
Vlastnosti tepelné izolace ovlivňuje též poloha rosného bodu ve zdivu.
Kondenzující vlhkost znehodnocuje vrstvu izolace a snižuje tím její izolační vlastnosti.
Konkrétní parametry pro každý typ konstrukce určuje norma ČSN 730540-2. Rosný bod je teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami a již nedokáže více vodních par absorbovat.
Z těchto důvodů se vláknité tepelné izolace používají zejména pro tzv. provětrávané fasády domů (zavěšený obklad, předsazené zdivo z lícových cihel apod.), kdy mezi tepelnou izolací a finální fasádou vzniká prostor, který umožňuje proudění vzduchu. Vnější plášť chrání izolaci před povětrnostními vlivy a odpařování kondenzátu z izolace napomáhá proudění vzduchu ve větrané mezeře.
Při zateplení fasády je potřeba konstrukci správně navrhnout tak, aby nedocházelo pokud možno ke kondenzaci nad přípustné množství (0,1 l vody na 1 m2 za rok) v izolantu.
Zateplování objektů je poměrně složitá a komplexní problematika. Abychom předešli případným problémům je dobré provést důkladný návrh a propočet celé stavby projektantem již v její přípravné fázi. Velmi důležité je pak dodržení všech detailů ve fázi realizace.
Obecně nelze říci, který ze zateplovacích systémů je lepší, každý má své výhody a nevýhody.
Na trhu existuje celá řada materiálů a lidé se často setkávají s tím, že různé firmy navrhují různé druhy tepelné izolace a tvrdí, že právě jejich materiál je pro zateplení nejlepší. Situaci ještě komplikuje pevně zakořeněný mýtus, že „dům musí dýchat“. Je proto užitečné podívat se blíže na to, jaké materiály pro tepelnou izolaci trh nabízí, jaké jsou jejich vlastnosti, výhody a nevýhody a možnosti jejich použití.
Prakticky všechny tepelně izolační materiály využívají toho, že vzduch (případně jiné plyny) mají jen velmi malou tepelnou vodivost, pokud zabráníme jejich pohybu (konvekci) tím, že je uzavřeme do malých komůrek nebo mezi tenká vlákna či částice. Materiály pro tepelnou izolaci jsou proto vždy poměrně lehké a pórézní a jejich tepelná vodivost se více či méně blíží tepelné vodivosti nehybného vzduchu. Kromě konvekce a vedení se teplo přenáší ještě radiací (sáláním) a proto materiály, které dokážou potlačit radiační přenos tepla, mají lepší izolační schopnost.
Protože tepelná vodivost plynů i radiační přenos tepla se s rostoucí teplotou zvyšuje, je tepelná izolace tím lepší čím nižší je teplota. Tepelná vodivost také závisí na objemové hmotnosti, struktuře a velikosti pórů (bublinek).
Pěnový polystyren (EPS)
Pěnový polystyren je dnes asi nejběžnější izolační materiál. Vyrábí se tak, že se malé kuličky PS obsahující 6 - 7 % pentanu, který slouží jako nadouvadlo, předpění, naplní se do formy. Zahříváním jsou „dopěněny“ tak, že vyplní celý prostor formy a vznikne velký blok pěnového polystyrénu. Bloky jsou pak rozřezány na desky požadované tloušťky. Zpravidla se k polystyrénu přidávají retardéry hoření pro zajištění samozhášivosti.
Při delším styku s vodou pěnový polystyren nasákne. Nesnáší ultrafialové záření (na povrchu se rozpadá na prášek). V poslední době se setkáme s pěnovým polystyrénem šedé barvy (zanačky jako Neopor, Grey wall apod.), který obsahuje přídavek velmi jemně mletého grafitu (v podstatě nanočástice) potlačujícího radiační přenos tepla.
Hlavní výhodou pěnového polystyrénu je, že jde o poměrně pevný a z makroskopického hlediska homogenní materiál, který se snadno používá, má dobrý poměr užitné hodnoty k ceně a z hygienického hlediska je celkem neškodný. Hlavní nevýhodou je jeho omezená tepelná odolnost (zhruba do 70°C) a hořlavost.
Extrudovaný pěnový polystyren (XPS)
Extrudovaný pěnový polystyren je vyráběn vytlačováním polystyrenu spolu s napěňovací přísadou a po snížení tlaku za vytlačovací tryskou expanduje. Má zcela uzavřené póry, je nenasákavý a má znatelně lepší mechanickou pevnost než pěnový polystyren (pevnost v tlaku dosahuje u XPS desek až 500 kPa při 10% deformaci). Jeho cena je vyšší než u běžného pěnového polystyrenu.
Skelná vata
Skelná vata je vyráběna tak, že jemná skleněná vlákna jsou zplstěna, spojena vhodným pojivem na bázi polymerních pryskyřic a přidávají se i látky zvyšující hydrofobnost povrchu. Skelná vata se dodává v rolích, které po rozvinutí expandují na větší tloušťku, nebo ve formě desek. Výhodou tohoto materiálu je velká pružnost (lepší než u minerálních vláken) a chemická i teplotní odolnost.
Minerální vata
Jde o podobný materiál jako skelná vata. Minerální vata se vyrábí zpravidla z taveného čediče. Na trhu je široký sortiment výrobků z minerální vaty a na rozdíl od skelné vaty se z ní vyrábějí i poměrně tuhé desky. Vlastnosti jsou podobné jako u skelné vaty.
Vlastnosti tepelné izolace ovlivňuje též poloha rosného bodu ve zdivu.
Kondenzující vlhkost znehodnocuje vrstvu izolace a snižuje tím její izolační vlastnosti.
Konkrétní parametry pro každý typ konstrukce určuje norma ČSN 730540-2. Rosný bod je teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami a již nedokáže více vodních par absorbovat.
Z těchto důvodů se vláknité tepelné izolace používají zejména pro tzv. provětrávané fasády domů (zavěšený obklad, předsazené zdivo z lícových cihel apod.), kdy mezi tepelnou izolací a finální fasádou vzniká prostor, který umožňuje proudění vzduchu. Vnější plášť chrání izolaci před povětrnostními vlivy a odpařování kondenzátu z izolace napomáhá proudění vzduchu ve větrané mezeře.
Při zateplení fasády je potřeba konstrukci správně navrhnout tak, aby nedocházelo pokud možno ke kondenzaci nad přípustné množství (0,1 l vody na 1 m2 za rok) v izolantu.
Zateplování objektů je poměrně složitá a komplexní problematika. Abychom předešli případným problémům je dobré provést důkladný návrh a propočet celé stavby projektantem již v její přípravné fázi. Velmi důležité je pak dodržení všech detailů ve fázi realizace.
Obecně nelze říci, který ze zateplovacích systémů je lepší, každý má své výhody a nevýhody.