Internetová poradna i-EKIS / odpověď

Dobrý den.
Děkuji za Váš dotaz.

Návrh skladby střechy vychází z požadavků technických norem, v daném případě jsou to především:
ČSN 73 1901 Navrhování střech – základní ustanovení
ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov - požadavky

Při postupu podle ČSN 73 1901 je potřeba zohlednit kde a nad jakým objektem se střecha navrhuje, jaký je účel prostoru pod střechou, na jaká kritéria má materiálová skladba vyhovět (požární, bezpečnostní, vliv klimatu, vnitřní prostředí apod.) a podle toho se hledá optimální konstrukční řešení.
Návrh skladby je tedy zcela v kompetenci zodpovědného projektanta. V první řadě by bylo dobré svěřit se s pochybnostmi jemu a požádat jej o vysvětlení, jak se s požadavky normy na navrhování střech vyrovnal a jaké jsou důvody tohoto řešení.
V kompetenci energetického poradenství není provádět návrh střechy. Za sebe ale mohu říci, že takto navrhovaná skladba se mi příliš nelíbí, neodpovídá mým představám o spolehlivosti střechy a měla by být spíše koncipována více s ohledem na provozní bezpečnost. Pokud se jedná o střechu nad zděným objektem, při takto malém spádu bych volil nosnou konstrukci nedřevěnou. Pokud se jedná o dřevostavbu, pak má dřevěná konstrukce opodstatnění. Zvolil bych ale spíše konstrukční dvouplášť s odvětrávanou mezerou, v případě jednoplášťového řešení bych v každém případě volil kromě hlavní ještě pojistnou hydroizolační vrstvu.

Zmíněná expanzní vrstva – pro distribuci a vyrovnání tlaku vodní páry pod pojistnou nebo hlavní izolací se používají perforované asfaltové pásy, např. Perbitagit. Je to pomocná vrstva pro zajištění expanzní funkce pod vodotěsnou izolační vrstvou, která je natavena shora na tento pás. Expanzní vrstvy zajišťují vyrovnávání přetlaku vodní páry ve střešním plášti a případně i k odvodu vlhkosti ze souvrství hydroizolací do exteriéru.

Parozábrana má zajistit, aby se do skladby nedostala vodní pára. V navržené koncepci parozábrany nevidím záruky bezchybného provedení těsných spojů, které mají na vzducho a parotěsnost zásadní vliv. Nosná dřevěná konstrukce namáhaná zkondenzovanou vlhkostí je rizikem. Parozábranu je nutno přesně specifikovat včetně technologie provedení tak, aby maximální funkce bylo skutečně dosaženo.

Pokud se jedná o střechu nad vytápěným prostorem, vychází se z normových požadavků - závazné normy ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011). Tato základní tepelně technická norma stanovuje trojí hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu (nebo mezi prostory s rozdílnou teplotou). Jsou to hodnoty požadované, doporučené a doporučené pro nízkoenergetickou výstavbu.
Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má. Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro střechu plochou a šikmou se skonem do 45° 0,24 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 0,16 (W/m2.K). Pro nízkoenergetický standard je pak potřeba splnit hodnotu součinitele prostupu tepla „U“ dokonce 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Popsaná skladba, pokud se vyhodnotí s uvažováním vlivu nosné konstrukce z trámů, podle mého názoru nevyhoví ani na minimální požadované hodnoty. Pro splnění doporučené hodnoty by to znamenalo o 15 až 20 cm tepelné izolace například na bázi minerální vaty navíc. Skladbu z hlediska parotěsnosti bych doporučil upravit tak, aby se spodní rošty, které bude nutno přidat pod trámy pro vložení další tepelné izolace, podbily OSB deskou (slepit těsně spoje a použít těsnící pásky), pak fóliovou parozábran a pak vytvořit instalační dutinu mezi parozábranou a SDK deskou podhledu. Tuto mezeru obvykle kolem 5 cm lze doporučit rovněž vyplnit tepelnou izolací na bázi MV.

Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice