Internetová poradna i-EKIS / odpověď
5.9.13 / dotaz č. 42331
Dobrý den,
prosím můžete mi sdělit zda tepelná prostupnost (U) u vedlejších (zadních) vchodových dveří 1,6 je dostatečná, případně jaká hodnota tepelné prostupnosti je vhodná na tyto dveře do standartního rodinného domu. Děkuji za odpověď
prosím můžete mi sdělit zda tepelná prostupnost (U) u vedlejších (zadních) vchodových dveří 1,6 je dostatečná, případně jaká hodnota tepelné prostupnosti je vhodná na tyto dveře do standartního rodinného domu. Děkuji za odpověď
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Záleží zde na tom, zda se jedná o vytápěný prostor nebo o prostor temperovaný.
Tepelně technické požadavky na výplně otvorů a vstupní dveře řeší příslušná tepelně technická norma.
Jedná se o současně platnou normu ČSN 73 0540-2. Ta rozlišuje tři stupně hodnoty součinitele prostupu tepla a to – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu v souladu s novými evropskými směrnicemi. Součinitel prostupu tepla U (jednotkou je W/m2.K) vyjadřuje tepelně izolační schopnost ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má.
Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro dveřní výplň otvoru včetně rámu z vytápěného prostoru do venkovního prostředí 1,7 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 1,2 (W/m2.K), pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu 0,9 (W/m2.K).
Pro výplň vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí jsou hodnoty požadovaná 3,5 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 2,3 (W/m2.K), pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu 1,7 (W/m2.K).
Z tohoto pohledu uvedený parametr, pokud se jedná o vytápěný prostor, splní minimální požadavek, což by nebylo nic moc. U temperovaného prostoru ale dostatečné.
U výplní otvorů je to ale trochu složitější. Největší problém u vstupních dveří do vytápěného prostoru totiž spočívá v tepelném mostu v místě osazení dveří (tedy po obvodu ostění) a především u prahu a ve spodních rozích, kde se pak vyskytuje nejvíce závad, které se následně těžko odstraňují. Na to norma také pamatuje a stanovuje obdobné požadavky jako na výplň i na takzvaný „lineární činitel prostupu tepla“, tedy na to, jak je to s prostupem tepla v této linii. Opět se zde stanovuje hodnota požadovaná, doporučená a doporučená pro pasivní domy. Skutečná hodnota vychází z tepelné vazby, která se početně hodnotí dle dalších souvisejících norem ČSN EN a ISO. To je již poměrně složitější.
Prakticky je potřeba mít osazení dveří po obvodu dobře promyšlené z hlediska tepelné izolace osazovací spáry a jejího utěsnění proti vnikání interiérové vlhkosti do spáry (následná kondenzace) a případnému zatékání zvenku (následné znehodnocení výplně spáry PU pěnou).
Řeší se to jednak správným vnějším zateplením ostění osazených dveří (boky a nadpraží), které by mělo být minimálně 4 cm izolantu např na bázi EPS, který dobíhá k rámu dveří. Těsnění se pak provádí speciálními pásky, které na vnitřní straně spáry zajistí parotěsnost (parozábrana) a zvenku vodotěsnost a zároveň požadovanou difúzi (paropropustnost směrem ven). Ty se osazují při montáži.
Pod prahovou spojkou dveří by měla být tepelná izolace například na bázi XPS, která bude v rovině v rovině rámu dveří, tedy v rovině izolační. Nevhodným řešením je osadit spodek dveří přímo na podkladní beton, pak zde dochází nejen k vedení tepla, ale především se to projeví kondenzací na podlaze nebo dokonce namrzáním.
Firmy které osazují dveře a okna mají zpravidla „montážníky“, kteří toto neznají a je jim jedno, jak a do čeho dveře osadí. Proto je dobré s technikem výrobce dveří detail osazení konzultovat, trvat na správném provedení především u prahu (jsou na to zpracovány typové detaily) a v případě nevstřícnosti je lépe se obrátit na jinou firmu.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice
Záleží zde na tom, zda se jedná o vytápěný prostor nebo o prostor temperovaný.
Tepelně technické požadavky na výplně otvorů a vstupní dveře řeší příslušná tepelně technická norma.
Jedná se o současně platnou normu ČSN 73 0540-2. Ta rozlišuje tři stupně hodnoty součinitele prostupu tepla a to – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu v souladu s novými evropskými směrnicemi. Součinitel prostupu tepla U (jednotkou je W/m2.K) vyjadřuje tepelně izolační schopnost ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má.
Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro dveřní výplň otvoru včetně rámu z vytápěného prostoru do venkovního prostředí 1,7 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 1,2 (W/m2.K), pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu 0,9 (W/m2.K).
Pro výplň vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí jsou hodnoty požadovaná 3,5 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 2,3 (W/m2.K), pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu 1,7 (W/m2.K).
Z tohoto pohledu uvedený parametr, pokud se jedná o vytápěný prostor, splní minimální požadavek, což by nebylo nic moc. U temperovaného prostoru ale dostatečné.
U výplní otvorů je to ale trochu složitější. Největší problém u vstupních dveří do vytápěného prostoru totiž spočívá v tepelném mostu v místě osazení dveří (tedy po obvodu ostění) a především u prahu a ve spodních rozích, kde se pak vyskytuje nejvíce závad, které se následně těžko odstraňují. Na to norma také pamatuje a stanovuje obdobné požadavky jako na výplň i na takzvaný „lineární činitel prostupu tepla“, tedy na to, jak je to s prostupem tepla v této linii. Opět se zde stanovuje hodnota požadovaná, doporučená a doporučená pro pasivní domy. Skutečná hodnota vychází z tepelné vazby, která se početně hodnotí dle dalších souvisejících norem ČSN EN a ISO. To je již poměrně složitější.
Prakticky je potřeba mít osazení dveří po obvodu dobře promyšlené z hlediska tepelné izolace osazovací spáry a jejího utěsnění proti vnikání interiérové vlhkosti do spáry (následná kondenzace) a případnému zatékání zvenku (následné znehodnocení výplně spáry PU pěnou).
Řeší se to jednak správným vnějším zateplením ostění osazených dveří (boky a nadpraží), které by mělo být minimálně 4 cm izolantu např na bázi EPS, který dobíhá k rámu dveří. Těsnění se pak provádí speciálními pásky, které na vnitřní straně spáry zajistí parotěsnost (parozábrana) a zvenku vodotěsnost a zároveň požadovanou difúzi (paropropustnost směrem ven). Ty se osazují při montáži.
Pod prahovou spojkou dveří by měla být tepelná izolace například na bázi XPS, která bude v rovině v rovině rámu dveří, tedy v rovině izolační. Nevhodným řešením je osadit spodek dveří přímo na podkladní beton, pak zde dochází nejen k vedení tepla, ale především se to projeví kondenzací na podlaze nebo dokonce namrzáním.
Firmy které osazují dveře a okna mají zpravidla „montážníky“, kteří toto neznají a je jim jedno, jak a do čeho dveře osadí. Proto je dobré s technikem výrobce dveří detail osazení konzultovat, trvat na správném provedení především u prahu (jsou na to zpracovány typové detaily) a v případě nevstřícnosti je lépe se obrátit na jinou firmu.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice