Internetová poradna i-EKIS / odpověď
20.5.14 / dotaz č. 48055
Dobrý den,
v souvislosti s povinností vlastníka budovy vybavit tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům činím dotaz, zda je tato povinnost nutná i v případě, že by se nájemcům nebytových prostor nevyúčtovávaly služby. Vzájemnou dohodou smluvních stran by byla stanovena paušální měsíční (roční) částka za pronájem nebytových prostor včetně služeb. Případná úprava plateb by byla sjednávána opět dohodou. Jedná se o velkou budovu, kde náklady na instalaci těchto zařízení budou vysoké. Děkuji za odpověď.
v souvislosti s povinností vlastníka budovy vybavit tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům činím dotaz, zda je tato povinnost nutná i v případě, že by se nájemcům nebytových prostor nevyúčtovávaly služby. Vzájemnou dohodou smluvních stran by byla stanovena paušální měsíční (roční) částka za pronájem nebytových prostor včetně služeb. Případná úprava plateb by byla sjednávána opět dohodou. Jedná se o velkou budovu, kde náklady na instalaci těchto zařízení budou vysoké. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
zaslaný dotaz se týká ne zcela obvyklého případu z praxe, který nemá jednoznačné řešení a měl by jej zodpovědět právník (nejedná se totiž o dotaz technické povahy, pro které jsou poradenská střediska EKIS zřízena).
Zákon 406/2000 Sb. sice v §7, odst.9 praví:
(9) Rozsah vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům, měrné ukazatele tepla pro vytápění, chlazení a přípravu teplé vody a pravidla pro vytápění, chlazení a dodávku teplé vody stanoví prováděcí právní předpis.
Na duhé straně prováděcí předpis 194/2007 Sb. uvádí k této problematice v §7 pouze toto:
§ 7
Měření množství tepelné energie a teplé vody v zúčtovací jednotce
(1) Stanovení množství tepelné energie v případě její výroby uvnitř zúčtovací jednotky se provádí měřením v kotelně nebo zjišťováním množství spotřebovaného paliva a výpočtem z množství paliva jeho průměrné výhřevnosti a účinnosti zdroje.
(2) Měření množství teplé vody připravované v zúčtovací jednotce se provádí měřením množství vody na vstupu do ohřívače. Spotřeba teplé vody u konečných spotřebitelů se vyhodnocuje na základě osazení a odečítání spotřebitelských vodoměrů, pokud jsou instalovány.
(3) Stanovení množství tepelné energie pro přípravu teplé vody v zúčtovací jednotce se v bytové a nebytové budově provádí
a) v případě, že je teplá voda připravována v předávací stanici umístěné v budově, měřením množství tepelné energie na vstupu do ohřívače teplé vody, případně jeho stanovením ze spotřeby mimo otopné období,
b) v případě přípravy teplé vody ve zdroji tepelné energie (kotelně) umístěném v budově může být měření tepelné energie nahrazeno stanovením množství paliva na její přípravu (např. podle spotřeby mimo otopné období), případně použitím vzájemného podílu spotřeby tepelné energie na přípravu teplé vody 40 % a na vytápění 60 %.
(4) Měřicí a indikační technika5 ) , uplatněná u spotřebitelů v zúčtovací jednotce, se instaluje u všech spotřebitelů a je shodného principu a provedení.
Lze tedy zřejmě problém uzavřít tak, že měřící a indikační technika se instaluje u všech spotřebitelů v zúčtovací jednotce. Ta je definována ve Vyhlášce 372/2001 Sb. takto:
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) zúčtovací jednotkou - objekt nebo jeho část, popřípadě objekty nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení1 ) a společné měření nebo stanovení množství tepelné energie a nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody,
Jedná se tedy o zúčtovací jednotku a to i v případě, že náklady na teplo se nerozúčtovávají (platí se paušálem) a je tedy nutno i ve zmíněném případě měřící a indikační zařízení nainstalovat. Není to však jen technický problém, ale i problém právnický. Nejdůležitější ustanovení ve výše uvedeném §9 Zákona o instalaci regulačních přístrojů (např. termostatických ventilů) se úplně vytratilo a v prováděcích předpisech se nezmiňuje.
zaslaný dotaz se týká ne zcela obvyklého případu z praxe, který nemá jednoznačné řešení a měl by jej zodpovědět právník (nejedná se totiž o dotaz technické povahy, pro které jsou poradenská střediska EKIS zřízena).
Zákon 406/2000 Sb. sice v §7, odst.9 praví:
(9) Rozsah vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům, měrné ukazatele tepla pro vytápění, chlazení a přípravu teplé vody a pravidla pro vytápění, chlazení a dodávku teplé vody stanoví prováděcí právní předpis.
Na duhé straně prováděcí předpis 194/2007 Sb. uvádí k této problematice v §7 pouze toto:
§ 7
Měření množství tepelné energie a teplé vody v zúčtovací jednotce
(1) Stanovení množství tepelné energie v případě její výroby uvnitř zúčtovací jednotky se provádí měřením v kotelně nebo zjišťováním množství spotřebovaného paliva a výpočtem z množství paliva jeho průměrné výhřevnosti a účinnosti zdroje.
(2) Měření množství teplé vody připravované v zúčtovací jednotce se provádí měřením množství vody na vstupu do ohřívače. Spotřeba teplé vody u konečných spotřebitelů se vyhodnocuje na základě osazení a odečítání spotřebitelských vodoměrů, pokud jsou instalovány.
(3) Stanovení množství tepelné energie pro přípravu teplé vody v zúčtovací jednotce se v bytové a nebytové budově provádí
a) v případě, že je teplá voda připravována v předávací stanici umístěné v budově, měřením množství tepelné energie na vstupu do ohřívače teplé vody, případně jeho stanovením ze spotřeby mimo otopné období,
b) v případě přípravy teplé vody ve zdroji tepelné energie (kotelně) umístěném v budově může být měření tepelné energie nahrazeno stanovením množství paliva na její přípravu (např. podle spotřeby mimo otopné období), případně použitím vzájemného podílu spotřeby tepelné energie na přípravu teplé vody 40 % a na vytápění 60 %.
(4) Měřicí a indikační technika5 ) , uplatněná u spotřebitelů v zúčtovací jednotce, se instaluje u všech spotřebitelů a je shodného principu a provedení.
Lze tedy zřejmě problém uzavřít tak, že měřící a indikační technika se instaluje u všech spotřebitelů v zúčtovací jednotce. Ta je definována ve Vyhlášce 372/2001 Sb. takto:
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) zúčtovací jednotkou - objekt nebo jeho část, popřípadě objekty nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení1 ) a společné měření nebo stanovení množství tepelné energie a nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody,
Jedná se tedy o zúčtovací jednotku a to i v případě, že náklady na teplo se nerozúčtovávají (platí se paušálem) a je tedy nutno i ve zmíněném případě měřící a indikační zařízení nainstalovat. Není to však jen technický problém, ale i problém právnický. Nejdůležitější ustanovení ve výše uvedeném §9 Zákona o instalaci regulačních přístrojů (např. termostatických ventilů) se úplně vytratilo a v prováděcích předpisech se nezmiňuje.