Internetová poradna i-EKIS / odpověď
30.6.14 / dotaz č. 49335
Dobrý den, rád bych se Vás optal na možnost sanace vlkého zdiva v domě. Bydlíme v domě jehož jedna strana(cca 12m) je nastraně našeho souseda a je utopena v hloubce cca 1,2 metru pod povrchem zeminy souseda. Dům je z kamene a díky jeho stáří není odizolován. První a jediný krok ,který nás napadl je odizolování stěny z vnější strany(ze strany souseda) odkopem a vložením drenážní trubky a nopové folie. Bohužel zde jsme narazili na problém se sousedem a nemožnosti toto provést. Vzhledem k průtahům s řešením s úřady by jsme zkusili jinou možnost( pokud taková existuje) a to z interierové části domu. Stěna má 60 cm tloušťku a vzlínání vlkosti je zde v zimě až 70 cm v místnosti a v létě až 50cm. Je zde prosím nějaká možnost toto vyřešit? Děkuji za Vaši případnou odpověď.
Odvlhčování stavby je možné provést několika způsoby:
1. využití vzduchových izolačních systémů
2. aplikace infúzních clon
3. podřezání zdiva a vložení izolace
4. zarážení desek z nerezavějících materiálů
5. probourání zdiva
6. využití elektroosmotického efektu
ad 1) v principu se jedná o vytvoření vzduchových provětrávaných dutin, které oddělí stavební konstrukci od zdroje vlhkosti. Vlhkost je z konstrukce odváděna proudícím vzduchem.
ad 2) jedná se o mechanickou injektáž zdiva – do zdiva se vyvrtají otvory a do nich se pod tlakem vpraví chemický prostředek, který vytvoří proti vzlínající vodě bariéru. Ta plní funkci dodatečné hydroizolace
ad 3) v konstrukci je možné vytvořit podřezáním (ručně, řetězovou pilou, diamantovou lanovou pilou) ložnou spáru, do které se vloží vodorovná izolace
ad 4) desky z nerezavějících materiálů jsou zaráženy do konstrukce. Desky se překrývají a vytvoří tak nepropustnou bariéru proti vzlínající vlhkosti.
ad 5) postupně se ve zdivu vybourávají otvory (cca 110 x 90 cm), do kterých se položí nová hydroizolace a otvor se opět vyzdí. Jedná se o poměrně náročnou metodu s vysokým rizikem poškození statiky budovy.
ad 6) princip: jestliže jsou pórovitá tělesa (zdivo) vystavena průchodu elektrického proudu, dává se voda do pohybu. Významným faktorem ovlivňující využití této metody je elektrická vodivost stavebního materiálu. Čím větší je obsah vody ve zdivu, tím rychlejší je proces vysušování. Nejrozšířenější je využití tzv. aktivní elektroosmózy. Na vysušované zdivo se připevní vodivá síťka napojená na kladný pól a záporná elektroda (nejčastěji ve formě tyčí) se instaluje do paty zdiva, pod podlahu nebo do země. Mezi těmito dvěmi elektrodami se vytvoří stejnosměrný elektrický proud (napájení ze sítě 220/240 V přez transformátor)
Pro konečné rozhodnutí, kterou z výše uvedených metod odvlhčení konstrukce použijete, je vhodné nechat si zpracovat posudek, který jednotlivé metody posoudí z technických a ekonomických hledisek. Posoudí výhody, nevýhody a rizika jednotlivých metod. Součástí posudku je prohlídka na místě, stanovení hmotnostního obsahu vody v konstrukci, hydrologický průzkum, stanovení obsahu vodorozpustných solí ve zdivu. Jsou to důležité průzkumy, které ovlivňují použití jednotlivých metod.
Podklady: Ing. Michael Balík, CSc.; Vysušování zdiva II; Grada Publishing, 1997
Michael Balík a kolektiv; Odvlhčování staveb; Grada Publishing, a.s., 2005
1. využití vzduchových izolačních systémů
2. aplikace infúzních clon
3. podřezání zdiva a vložení izolace
4. zarážení desek z nerezavějících materiálů
5. probourání zdiva
6. využití elektroosmotického efektu
ad 1) v principu se jedná o vytvoření vzduchových provětrávaných dutin, které oddělí stavební konstrukci od zdroje vlhkosti. Vlhkost je z konstrukce odváděna proudícím vzduchem.
ad 2) jedná se o mechanickou injektáž zdiva – do zdiva se vyvrtají otvory a do nich se pod tlakem vpraví chemický prostředek, který vytvoří proti vzlínající vodě bariéru. Ta plní funkci dodatečné hydroizolace
ad 3) v konstrukci je možné vytvořit podřezáním (ručně, řetězovou pilou, diamantovou lanovou pilou) ložnou spáru, do které se vloží vodorovná izolace
ad 4) desky z nerezavějících materiálů jsou zaráženy do konstrukce. Desky se překrývají a vytvoří tak nepropustnou bariéru proti vzlínající vlhkosti.
ad 5) postupně se ve zdivu vybourávají otvory (cca 110 x 90 cm), do kterých se položí nová hydroizolace a otvor se opět vyzdí. Jedná se o poměrně náročnou metodu s vysokým rizikem poškození statiky budovy.
ad 6) princip: jestliže jsou pórovitá tělesa (zdivo) vystavena průchodu elektrického proudu, dává se voda do pohybu. Významným faktorem ovlivňující využití této metody je elektrická vodivost stavebního materiálu. Čím větší je obsah vody ve zdivu, tím rychlejší je proces vysušování. Nejrozšířenější je využití tzv. aktivní elektroosmózy. Na vysušované zdivo se připevní vodivá síťka napojená na kladný pól a záporná elektroda (nejčastěji ve formě tyčí) se instaluje do paty zdiva, pod podlahu nebo do země. Mezi těmito dvěmi elektrodami se vytvoří stejnosměrný elektrický proud (napájení ze sítě 220/240 V přez transformátor)
Pro konečné rozhodnutí, kterou z výše uvedených metod odvlhčení konstrukce použijete, je vhodné nechat si zpracovat posudek, který jednotlivé metody posoudí z technických a ekonomických hledisek. Posoudí výhody, nevýhody a rizika jednotlivých metod. Součástí posudku je prohlídka na místě, stanovení hmotnostního obsahu vody v konstrukci, hydrologický průzkum, stanovení obsahu vodorozpustných solí ve zdivu. Jsou to důležité průzkumy, které ovlivňují použití jednotlivých metod.
Podklady: Ing. Michael Balík, CSc.; Vysušování zdiva II; Grada Publishing, 1997
Michael Balík a kolektiv; Odvlhčování staveb; Grada Publishing, a.s., 2005