Internetová poradna i-EKIS / odpověď
12.12.14 / dotaz č. 54344
Dobrý den
Obracím se na vás o radu, jakou technologií se ubírat při výběru prostředku pro rozpočítávaní nákladu na otop v domě SVJ s vlastní kotelnou pro 6 bytů. Rozvod topení je proveden 6 stoupačkami, na které je připojeno 27 radiátorů. Koupelnami a předsíněmi prochází jen stoupačky z trubek většího průměru a ty slouží jako topení. To vše komplikuje skutečnost, že v domě je 6 typů různých radiátorů, dva rozměry litinových článkových a 4 typy jedno a více deskových různých konstrukcí. V podstatě je každý byt originál a jejich sjednocení do jednoho celku a pak podle počtu naměřených impulsů rozdělit pro výpočet odběru tepla je nemožné. Nejsou známy všechny výkony radiátorů, ani rozložení teplot podél radiátorů atd.. Nic nepomohou ani „koeficienty“, kterými rozdělovače nákladů disponují, protože se nedá najít „společný jmenovatel“, od kterého by se daly odvodit poměry odběrů pro jednotlivé byty, nebo to nevíme jak. Použití skutečných měřičů energie tepla by sice situaci vyřešilo, ale náklady a devastace bytů při instalaci je v našich podmínkách neuskutečnitelná. Prosím, poraďte jak dál.
Závěrem ještě uvádím, že kotelna je vybavena ekvitermní regulací a měřením spotřeby plynu. Rozdělení nákladů dosud provádíme podle podlahové plochy.
Díky za pomoc
11.12.2014
Obracím se na vás o radu, jakou technologií se ubírat při výběru prostředku pro rozpočítávaní nákladu na otop v domě SVJ s vlastní kotelnou pro 6 bytů. Rozvod topení je proveden 6 stoupačkami, na které je připojeno 27 radiátorů. Koupelnami a předsíněmi prochází jen stoupačky z trubek většího průměru a ty slouží jako topení. To vše komplikuje skutečnost, že v domě je 6 typů různých radiátorů, dva rozměry litinových článkových a 4 typy jedno a více deskových různých konstrukcí. V podstatě je každý byt originál a jejich sjednocení do jednoho celku a pak podle počtu naměřených impulsů rozdělit pro výpočet odběru tepla je nemožné. Nejsou známy všechny výkony radiátorů, ani rozložení teplot podél radiátorů atd.. Nic nepomohou ani „koeficienty“, kterými rozdělovače nákladů disponují, protože se nedá najít „společný jmenovatel“, od kterého by se daly odvodit poměry odběrů pro jednotlivé byty, nebo to nevíme jak. Použití skutečných měřičů energie tepla by sice situaci vyřešilo, ale náklady a devastace bytů při instalaci je v našich podmínkách neuskutečnitelná. Prosím, poraďte jak dál.
Závěrem ještě uvádím, že kotelna je vybavena ekvitermní regulací a měřením spotřeby plynu. Rozdělení nákladů dosud provádíme podle podlahové plochy.
Díky za pomoc
11.12.2014
Z pohledu technologie existuje hned několik způsobů registrace dodávky tepla a jeho měření. Pro rozúčtování nákladů na vytápění bytového domu mezi koncové spotřebitele (což jsou uživatelé bytů) se v běžné praxi používají čtyři metody měření:
1. metoda měření množství dodaného tepla („kalorimetry")
2. metoda výpočtu množství dodaného tepla pomocí indikátorů na radiátorech („RTN")
3. metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření teplot („denostupňová metoda")
4. metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření průběhu teploty na odtokové trubce radiátoru (nepřímá denostupňová metoda podle patentu VIPA)
Všechny tyto metody jsou z pohledu platné legislativy rovnocenné a lze je pro účel rozúčtování nákladů na vytápění bytů v bytovém domě používat bez obav z porušení platných zákonů, předpisů a norem.
Pro vás bude zřejmě nejvhodnější denostupňová metoda
Denostupňová metoda se používá zejména v bytových domech, je však vhodná nejen pro bytové domy, ale i pro některé typy nebytových objektů s podobným charakterem konstrukce a provozu (například kancelářské budovy).
Metoda je založena na principu soustavného měření teplotního rozdílu mezi teplotou udržovanou v místnosti (bytě) a referenční vnější teplotou. Metoda počítá množství udržovaného tepla v místnosti (bytě) tak, že kontinuálně v čase měří rozdíl vnitřní a vnější teploty (pro každou místnost se načítají takzvané „denostupně") a pro výpočet podílu bytu na nákladech se naměřené hodnoty denostupňů vynásobí objemem jednotlivých místností.
Tato metoda odstraňuje nevýhodu metod založených na měření či výpočtu množství dodaného tepla („kalorimetry" a „RTN"). U těchto metod se vychází z předpokladu, že byty mají zhruba stejné ztráty tepla (v poměru k velikosti bytu). Pokud některý byt spotřebovává více tepla než jiný, předpokládáme, že "nadstandardní" teplo se používá na udržování nadstandardní teploty.
Zásadním problémem těchto metod je ten předpoklad, ze kterého vychází - že ve stejně velkých bytech jsou zhruba stejné tepelné ztráty. Všichni, kdo jsme v paneláku nebo ve starším bytovém domě bydleli, víme z vlastní zkušenosti, že stejně velké byty stejné ztráty rozhodně nemají.
Panelákové byty nejsou dokonale izolovány od okolí a jejich ztráty významně závisí na tom, jaká je poloha daného bytu v domě, s čím daný byt sousedí a jak se chovají sousedi (zda topí více než my nebo méně). Takže abychom udržovali ve všech bytech v domě stejnou teplotu, musíme do každého z nich dodávat jiné množství tepla na kompenzaci ztrát. Tento rozdíl může být dost zásadní: přízemní byt nad nevytápěnými garážemi může spotřebovávat pro vytvoření stejné teploty až několikanásobek tepla oproti stejnému bytu nad ním. Takže uživatelé různých bytů si užívají stejný komfort za různě vysokých nákladů.
Denostupňová metoda má samozřejmě i své nevýhody: nebere ohled na vlastní zdroje tepla uživatele bytu (zejména ohřev od elektrických spotřebičů) a dostatečně nepenalizuje nadměrné větrání.
Podle zveřejněných studií, které se zabývaly porovnáním různých metod měření spotřeby tepla, je dopad výše uvedených okolností na celkovou přesnost a spravedlnost rozúčtování vyjádřen pásmem nepřesnosti v řádu jednotek procent, což je mnohonásobně méně než nepřesnosti metody RTN.
1. metoda měření množství dodaného tepla („kalorimetry")
2. metoda výpočtu množství dodaného tepla pomocí indikátorů na radiátorech („RTN")
3. metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření teplot („denostupňová metoda")
4. metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření průběhu teploty na odtokové trubce radiátoru (nepřímá denostupňová metoda podle patentu VIPA)
Všechny tyto metody jsou z pohledu platné legislativy rovnocenné a lze je pro účel rozúčtování nákladů na vytápění bytů v bytovém domě používat bez obav z porušení platných zákonů, předpisů a norem.
Pro vás bude zřejmě nejvhodnější denostupňová metoda
Denostupňová metoda se používá zejména v bytových domech, je však vhodná nejen pro bytové domy, ale i pro některé typy nebytových objektů s podobným charakterem konstrukce a provozu (například kancelářské budovy).
Metoda je založena na principu soustavného měření teplotního rozdílu mezi teplotou udržovanou v místnosti (bytě) a referenční vnější teplotou. Metoda počítá množství udržovaného tepla v místnosti (bytě) tak, že kontinuálně v čase měří rozdíl vnitřní a vnější teploty (pro každou místnost se načítají takzvané „denostupně") a pro výpočet podílu bytu na nákladech se naměřené hodnoty denostupňů vynásobí objemem jednotlivých místností.
Tato metoda odstraňuje nevýhodu metod založených na měření či výpočtu množství dodaného tepla („kalorimetry" a „RTN"). U těchto metod se vychází z předpokladu, že byty mají zhruba stejné ztráty tepla (v poměru k velikosti bytu). Pokud některý byt spotřebovává více tepla než jiný, předpokládáme, že "nadstandardní" teplo se používá na udržování nadstandardní teploty.
Zásadním problémem těchto metod je ten předpoklad, ze kterého vychází - že ve stejně velkých bytech jsou zhruba stejné tepelné ztráty. Všichni, kdo jsme v paneláku nebo ve starším bytovém domě bydleli, víme z vlastní zkušenosti, že stejně velké byty stejné ztráty rozhodně nemají.
Panelákové byty nejsou dokonale izolovány od okolí a jejich ztráty významně závisí na tom, jaká je poloha daného bytu v domě, s čím daný byt sousedí a jak se chovají sousedi (zda topí více než my nebo méně). Takže abychom udržovali ve všech bytech v domě stejnou teplotu, musíme do každého z nich dodávat jiné množství tepla na kompenzaci ztrát. Tento rozdíl může být dost zásadní: přízemní byt nad nevytápěnými garážemi může spotřebovávat pro vytvoření stejné teploty až několikanásobek tepla oproti stejnému bytu nad ním. Takže uživatelé různých bytů si užívají stejný komfort za různě vysokých nákladů.
Denostupňová metoda má samozřejmě i své nevýhody: nebere ohled na vlastní zdroje tepla uživatele bytu (zejména ohřev od elektrických spotřebičů) a dostatečně nepenalizuje nadměrné větrání.
Podle zveřejněných studií, které se zabývaly porovnáním různých metod měření spotřeby tepla, je dopad výše uvedených okolností na celkovou přesnost a spravedlnost rozúčtování vyjádřen pásmem nepřesnosti v řádu jednotek procent, což je mnohonásobně méně než nepřesnosti metody RTN.