Efekt energie Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Internetová poradna i-EKIS / odpověď

19.2.16 / dotaz č. 66724
Dobrý den, dovoluji si navázat na dotaz č. 59061 (link: https://www.mpo-efekt.cz/cz/programy-podpory/efekt/i-ekis/59061).

Velký podnik má povinnost zpracovat en. audit pro jím užívané energetické hospodářství. Z odpovědi na výše uvedený dotaz vyplývá, že pokud podnik je v budově pouze v nájmu, má se energetický audit týkat pouze toho energetického hospodářství, které v budově vlastní / provozuje. Za předpokladu, že velký podnik (nájemce) pouze využívá např. poskytované teplo, klimatizaci atd. (a za provoz nezodpovídá), nemá takový podnik povinnost zpracovat energetický audit.

V odpovědi je výslovně stanoveno: "zákon č. 406/2000 Sb. rozlišuje budovu a energetické hospodářství (kotelna, zdroj tepla, větrací systém atd.)" a "Zákon dává povinnost velkým podnikům zpracovat en. audit i pro UŽÍVANÉ energetické hospodářství, ale nikoli pro užívané budovy".

Tím si ale nejsem jistý, resp. z jakého ustanovení zákona toto vyplývá? Zákon definuje (§ 2 odst. 1 písm. d))energetické hospodářství jako soubor technických zařízení a budov sloužících k nakládání s energií. Pokud má tedy velký podnikatel povinnost zpracovat energetický audit pro jím vlastněné nebo užívané energetické hospodářství, vztahuje se to dle mého názoru i k (na základě nájemní smlouvy) užívané budově, jelikož dle definované zkratky se energetickým hospodářstvím myslí i budovy.

Čili velký podnikatel má podle mého názoru povinnost k energ. auditu i pokud má pouze budovu v pronájmu a ostatní služby spadající do energetického hospodářství (teplo atd.) pouze využívá od majitele budovy (tedy nemá v provozu a majitel tyto služby nájemci pouze přefakturovává). Resp. nechápu, z čeho byl v odpovědi na dotaz dovozen závěr, že velký podnik musí zpracovat audit jenom ve vztahu k k užívanému energetickému hospodářství, ale nikoliv k budovám.
Předem děkuji za odpověď.
U budov nastávají obecně tyto případy
vlastník EH (energetického hospodářství) není malým nebo středním podnikatelem a pronajímá EH podnikateli, který je malý nebo střední, poté se povinnost vztahuje na vlastníka;
vlastník EH je malým nebo středním podnikatelem a nájemce jím není. Povinnost se v takovém případě vztahuje na uživatele – nájemce EH;
oba dva subjekty, vlastník i nájemce, nejsou malými nebo středními podnikateli a tudíž se povinnost vztahuje na oba dva a je pouze na dohodě mezi těmito stranami, jak tuto povinnost naplní.
„Pro případy, kdy si firma pronajímá pouze části budov, převládá právní názor, že se nejedná o energetické hospodářství, neboť EH je soubor technických zařízení a budov sloužících k nakládání s energií