Internetová poradna i-EKIS / odpověď
20.10.17 / dotaz č. 87418
Řeším optimalizaci řízení kotle pro topení a teplou vodu ve starším, nezatepleném domě. V domě je defakto několik bytových jendotek a jsou propojeny chodbou/schodištěm, kde jsou asi největší ztráty tepla (vstupní dveře do domu a francouzské okno). Je možná nějaká kombinace termostatů, která by řídila jeden kotel?
Teplá voda se také ohřívá v kotli ve sklepě pro tři obytná podlaží nad sklepem, ale předpokládám, že při vedení teplé vody na takovou vzdálenost mohou být značné ztráty a bylo by efektivnější mít boiler nebo elektrické ohřívače v různých částech domu.
Teplá voda se také ohřívá v kotli ve sklepě pro tři obytná podlaží nad sklepem, ale předpokládám, že při vedení teplé vody na takovou vzdálenost mohou být značné ztráty a bylo by efektivnější mít boiler nebo elektrické ohřívače v různých částech domu.
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Řízení jednoho zdroje pro více prostorů s rozdílnými provozy, resp. různým časovým využitím nebo požadavkem na teplotu může být řešeno vícero způsoby. Kombinace několika termostatů, je možná, nicméně ne ve standardní funkci, kterou zřejmě můžete myslet, že budou spínat a vypínat provoz zdroje tepla. Takové řešení by neplnilo požadovaný účel a to vytápět byty podle požadavků každého uživatele zvlášť. Poměrně jednoduchým řešením, jak Vaši představu provést na stávající otopné soustavě, která není zónována podle využití jednotlivých prostorů, jsou například termoelektrické hlavice (namísto standardních termostatických) ovládané regulátorem pro každý byt/prostor individuálně. Takové řešení umožní nastavit časové i teplotní provozní režimy pro každou hlavici/těleso individuálně, nezávisle na centrálním zdroji. Kotel by tak byl řízen vlastní regulací, ideálně v závislosti na venkovní teplotě, s případnými nočními útlumy, nezávisle na provozu ve vytápěných prostorech.
Složitější možností, která by byla vhodná spíše při rekonstrukci rozvodů otopné soustavy, je její rozdělení na jednotlivé okruhy podle využití každého prostoru, tzn. rozdělit na topné větve pro každou bytovou jednotku zvlášť. Takové řešení ale není vhodné pro malé okruhy typu bytu, je také nelogické z pohledu navýšení množství rozvodů a finanční náročnosti.
U rozvodů teplé vody nejsou tři podlaží zas tak velká vzdálenost. V porovnání s lokálním ohřevem v elektrických ohřívačích ale záleží také na velikosti spotřeby, využití cirkulace, jestli je časově řízená, na kvalitě tepelných izolací rozvodu a ceně energie (elektřina/zemní plyn). Hlediskem může být také postoj majitele, jestli po nájemnících chce rozúčtovávat spotřebu teplé vody, pokud její centrální příprava bude výhodnější nebo je pro něj jednodušší nechat si nájemníky připravovat TV lokálně a platit si vlastní spotřebu elektřiny, tedy bez nutnosti rozúčtování. Rozhodnutí musí předcházet alespoň základní optimalizace a nelze takto bez konkrétní znalosti situace jednoznačně doporučit, jaké řešení je efektivnější.
Správné rozhodnutí přeje,
Petr Šrutka
děkuji za Váš dotaz. Řízení jednoho zdroje pro více prostorů s rozdílnými provozy, resp. různým časovým využitím nebo požadavkem na teplotu může být řešeno vícero způsoby. Kombinace několika termostatů, je možná, nicméně ne ve standardní funkci, kterou zřejmě můžete myslet, že budou spínat a vypínat provoz zdroje tepla. Takové řešení by neplnilo požadovaný účel a to vytápět byty podle požadavků každého uživatele zvlášť. Poměrně jednoduchým řešením, jak Vaši představu provést na stávající otopné soustavě, která není zónována podle využití jednotlivých prostorů, jsou například termoelektrické hlavice (namísto standardních termostatických) ovládané regulátorem pro každý byt/prostor individuálně. Takové řešení umožní nastavit časové i teplotní provozní režimy pro každou hlavici/těleso individuálně, nezávisle na centrálním zdroji. Kotel by tak byl řízen vlastní regulací, ideálně v závislosti na venkovní teplotě, s případnými nočními útlumy, nezávisle na provozu ve vytápěných prostorech.
Složitější možností, která by byla vhodná spíše při rekonstrukci rozvodů otopné soustavy, je její rozdělení na jednotlivé okruhy podle využití každého prostoru, tzn. rozdělit na topné větve pro každou bytovou jednotku zvlášť. Takové řešení ale není vhodné pro malé okruhy typu bytu, je také nelogické z pohledu navýšení množství rozvodů a finanční náročnosti.
U rozvodů teplé vody nejsou tři podlaží zas tak velká vzdálenost. V porovnání s lokálním ohřevem v elektrických ohřívačích ale záleží také na velikosti spotřeby, využití cirkulace, jestli je časově řízená, na kvalitě tepelných izolací rozvodu a ceně energie (elektřina/zemní plyn). Hlediskem může být také postoj majitele, jestli po nájemnících chce rozúčtovávat spotřebu teplé vody, pokud její centrální příprava bude výhodnější nebo je pro něj jednodušší nechat si nájemníky připravovat TV lokálně a platit si vlastní spotřebu elektřiny, tedy bez nutnosti rozúčtování. Rozhodnutí musí předcházet alespoň základní optimalizace a nelze takto bez konkrétní znalosti situace jednoznačně doporučit, jaké řešení je efektivnější.
Správné rozhodnutí přeje,
Petr Šrutka