Internetová poradna i-EKIS / odpověď
31.10.17 / dotaz č. 88308
Dobrý den,
prosím o zodpovězení dotazu týkajícího se rozúčtování nákladů na teplo
mezi náklady na vytápění a náklady
na společnou přípravu teplé vody.
Předmětný dům má crittalové vytápění,
a proto v něm ve smyslu § 6 odst. 1
a odst. 2 zákona o službách nejsou
v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o hospodaření s energií instalována poměrová měřidla pro náklady na vytápění a proto se jej netýká ustanovení § 3 vyhlášky 2015. Nedotazuji se tedy na rozdělení nákladů na vytápění
mezi základní a spotřební složku.
Předmětný dům je vybaven ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky 2015 vlastním zdrojem tepla (domovní kotelnou).
Moje otázka zní : Existuje v tomto případě jiná možnost, jak rozdělit vstupní roční náklady na vytápění
a náklady na společnou přípravu teplé vody jinak, než v poměru 60% (vytápění) a 40% ( příprava teplé vody) ?
Ještě prosím o informaci, zda je jedinou aplikovatelnou normou vyhláška 372/2001 Sb. v návaznosti na vyhlášku 194/2007 Sb. a vyhlášku 269/2015 Sb. . V případě, že nikoli prosím o sdělení relevantních právních předpisů.
Děkuji předem za odpověď.
prosím o zodpovězení dotazu týkajícího se rozúčtování nákladů na teplo
mezi náklady na vytápění a náklady
na společnou přípravu teplé vody.
Předmětný dům má crittalové vytápění,
a proto v něm ve smyslu § 6 odst. 1
a odst. 2 zákona o službách nejsou
v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o hospodaření s energií instalována poměrová měřidla pro náklady na vytápění a proto se jej netýká ustanovení § 3 vyhlášky 2015. Nedotazuji se tedy na rozdělení nákladů na vytápění
mezi základní a spotřební složku.
Předmětný dům je vybaven ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky 2015 vlastním zdrojem tepla (domovní kotelnou).
Moje otázka zní : Existuje v tomto případě jiná možnost, jak rozdělit vstupní roční náklady na vytápění
a náklady na společnou přípravu teplé vody jinak, než v poměru 60% (vytápění) a 40% ( příprava teplé vody) ?
Ještě prosím o informaci, zda je jedinou aplikovatelnou normou vyhláška 372/2001 Sb. v návaznosti na vyhlášku 194/2007 Sb. a vyhlášku 269/2015 Sb. . V případě, že nikoli prosím o sdělení relevantních právních předpisů.
Děkuji předem za odpověď.
Dobrý den,
Děkuji za dotaz. Začnu svou odpověď odzadu a potvrdím, že způsobem rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu TV se zabývají Vámi uvedené právní předpisy a jiné relevantnější nejsou.
Pro přehlednost zrekapituluji, že jde především o:
- Zákon č. 67/2013 Sb., v aktuálním znění, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.
- Dále jeho prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, rušící vyhlášku č. 372/2001 Sb.
- Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií v aktuálním znění,
- A jeho prováděcí vyhláška č. 237/2014 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, kterou se mění původní vyhl. č. 194/2007 Sb.
Prvním předpisem rozdělujícím způsob rozúčtování nákladů je zákon č. 67/2013 Sb., který ve svém §6 říká, že náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě (nebo obecně příjemci služeb). Až následně, pokud k dohodě na určitém způsobu rozúčtování nedojde, musí dojít k rozúčtování podle prováděcího předpisu, kterým je vyhl. č. 269/2015 Sb.
Následuje otázka podle čeho rozúčtovat náklady. Povinnost instalace přístrojů registrujících dodávku tepelné energie stanovuje zákon č. 406/2000 Sb. ve své aktuálním znění, a stejně tak ve svém prováděcím předpise (vyhl. č. 237/2014 Sb.) stanovuje rozsah vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie a rozsah a způsob vybavení každého bytu a nebytového prostoru přístroji registrujícími dodávku tepelné energie.
Ve Vašem případě z pohledu vytápění nepřichází v úvahu možnost instalace indikátorů topných nákladů na tělesa, ani na potrubí. Teoretickou možností, avšak s ohledem na sálavý systém vytápění ne zcela vhodnou, by mohla být třetí varianta uváděná ve vyhl. č. 237/2014 Sb., tedy instalace přístrojů se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. Problémem však je, že při sálavém systému vytápění není teplota vzduchu jedinou a rozhodující veličinou a měla by být sledovaná spíše výsledná teplota prostoru zahrnující vliv současného působení teploty vzduchu, teploty okolních ploch a rychlosti proudění vzduchu. To standardní snímače teploty vzduchu pro tyto účely nenabízí a toto řešení tak také nebude nejvhodnějším, i když by do jisté míry pro indikaci spotřeby tepla v jednotlivých prostorech mohlo fungovat.
Pokud tedy dále vyjdeme z předpokladu, že náklady na vytápění nebudete rozdělovat podle skutečných náměrů jakéhokoliv systému registrujícího dodávku tepelné energie, dostaneme se k jádru dotazu na možnosti rozložení poměru spotřeby tepla na vytápění a přípravu TV. Vyhláška č. 237/2014 Sb. opět stanovuje povinnost instalace vodoměru na TV na vstupní potrubí zásobující každý byt nebo nebytový prostor teplou vodou pro rozdělování nákladů na společnou přípravu TV. Tato povinnost neplatí pro na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě, tedy platba je paušálně zahrnutá v nájmu.
Z hlediska metodiky měření množství je možností jednak měřit množství spotřebované teplé vody měřením vstupující studené vody do ohřívače a dále měření spotřeby tepla na přípravu TV může být provedeno stanovením množství paliva nejlépe z náměrů měřidla mimo topné období, z čehož lze odvodit průměrnou hodnotu měsíční spotřeby tepla na přípravu TV a tu paušálně v každém měsíci odečítat od celkových spotřeb kotelny. Zbylé množství paliva představuje teplo spotřebované na vytápění, tím se stanoví celkový podíl pro roční vyúčtování.
Děkuji za dotaz. Začnu svou odpověď odzadu a potvrdím, že způsobem rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu TV se zabývají Vámi uvedené právní předpisy a jiné relevantnější nejsou.
Pro přehlednost zrekapituluji, že jde především o:
- Zákon č. 67/2013 Sb., v aktuálním znění, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.
- Dále jeho prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, rušící vyhlášku č. 372/2001 Sb.
- Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií v aktuálním znění,
- A jeho prováděcí vyhláška č. 237/2014 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, kterou se mění původní vyhl. č. 194/2007 Sb.
Prvním předpisem rozdělujícím způsob rozúčtování nákladů je zákon č. 67/2013 Sb., který ve svém §6 říká, že náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě (nebo obecně příjemci služeb). Až následně, pokud k dohodě na určitém způsobu rozúčtování nedojde, musí dojít k rozúčtování podle prováděcího předpisu, kterým je vyhl. č. 269/2015 Sb.
Následuje otázka podle čeho rozúčtovat náklady. Povinnost instalace přístrojů registrujících dodávku tepelné energie stanovuje zákon č. 406/2000 Sb. ve své aktuálním znění, a stejně tak ve svém prováděcím předpise (vyhl. č. 237/2014 Sb.) stanovuje rozsah vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie a rozsah a způsob vybavení každého bytu a nebytového prostoru přístroji registrujícími dodávku tepelné energie.
Ve Vašem případě z pohledu vytápění nepřichází v úvahu možnost instalace indikátorů topných nákladů na tělesa, ani na potrubí. Teoretickou možností, avšak s ohledem na sálavý systém vytápění ne zcela vhodnou, by mohla být třetí varianta uváděná ve vyhl. č. 237/2014 Sb., tedy instalace přístrojů se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. Problémem však je, že při sálavém systému vytápění není teplota vzduchu jedinou a rozhodující veličinou a měla by být sledovaná spíše výsledná teplota prostoru zahrnující vliv současného působení teploty vzduchu, teploty okolních ploch a rychlosti proudění vzduchu. To standardní snímače teploty vzduchu pro tyto účely nenabízí a toto řešení tak také nebude nejvhodnějším, i když by do jisté míry pro indikaci spotřeby tepla v jednotlivých prostorech mohlo fungovat.
Pokud tedy dále vyjdeme z předpokladu, že náklady na vytápění nebudete rozdělovat podle skutečných náměrů jakéhokoliv systému registrujícího dodávku tepelné energie, dostaneme se k jádru dotazu na možnosti rozložení poměru spotřeby tepla na vytápění a přípravu TV. Vyhláška č. 237/2014 Sb. opět stanovuje povinnost instalace vodoměru na TV na vstupní potrubí zásobující každý byt nebo nebytový prostor teplou vodou pro rozdělování nákladů na společnou přípravu TV. Tato povinnost neplatí pro na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě, tedy platba je paušálně zahrnutá v nájmu.
Z hlediska metodiky měření množství je možností jednak měřit množství spotřebované teplé vody měřením vstupující studené vody do ohřívače a dále měření spotřeby tepla na přípravu TV může být provedeno stanovením množství paliva nejlépe z náměrů měřidla mimo topné období, z čehož lze odvodit průměrnou hodnotu měsíční spotřeby tepla na přípravu TV a tu paušálně v každém měsíci odečítat od celkových spotřeb kotelny. Zbylé množství paliva představuje teplo spotřebované na vytápění, tím se stanoví celkový podíl pro roční vyúčtování.