Internetová poradna i-EKIS / odpověď
1.10.13 / dotaz č. 43204
Dobrý den, zajímalo by mne, vážení přátelé, podle jaké vyhlášky, zákona či jiného předpisu se stanovuje tzv. redukce polohy bytu - zohledňuje se
při vyúčtování nákladů za vytápění bytu.
při vyúčtování nákladů za vytápění bytu.
Dobrý den,
opravné součinitele na zohlednění polohy bytu nejsou stanoveny žádným zákonem ani žádnou závaznou vyhláškou. Existuje ještě metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č.372/2001 Sb. č.j. 28203/2002 – 71 ze dne 19. prosince 2002, který rozpracovává vyhlášku. V něm je v § 4 odstavci 3 stanoveno, že spotřební složka se vypočítává z odečtených hodnot a z výkonu otopného tělesa (s potřebnými opravnými koeficienty stanovenými přesně v ČSN 834 nebo ČSN 835) a vždy také s korekcí zohledňující polohu místnosti v domě. Ani tento metodický pokyn však neuvádí žádné konkrétní koeficienty na zohlednění polohy bytu (místnosti) v domě. Z výše uvedeného je zřejmé, že stanovení koeficientů je skutečně v kompetenci firmy provádějící rozúčtování. Solidní firmy vždy tyto koeficienty zcela jasně uvádějí přímo ve vyúčtování nákladů za teplo. Pokud to tak není, požádejte, aby Vám tyto koeficienty byly poskytnuty.
Rozúčtování musí být provedeno v souladu s vyhláškou 372/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. V § 4 této vyhlášky je stanoveno, že náklady na tepelnou energii na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 40 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody.
Koeficienty pro vyúčtování stanovuje firma, která vyúčtování provádí. Tyto koeficienty by měla zohledňovat jednak polohu jednotlivých místností v domě ( středové místnosti, rohové místnosti, místnosti pod střechou či nad vchodem a pod.) a dále polohu jednotlivých místností vzhledem ke světovým stranám. Vzájemný poměr velikosti jednotlivých koeficientů by měl odpovídat poměru tepelných ztrát jednotlivých místností. Správnost jejich velikost je možno určit pouze vzájemným porovnáním koeficientů použitých pro jednotlivé místnosti jednotlivých bytů s přihlédnutím k poloze místností v domě a vzájemným porovnáním nákladů. Hlediskem správnosti je pak náklad na vytápění, který my měl být pro stejně veliké byty a pro stejnou intenzitu vytápění porovnatelný. tzn. obdobná měrná cena vztažená na 1m2 podlahové plochy bytu.
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=51756&recShow=3&nr=372~2F2001&rpp=50#parCnt
bod 3, 4 - rozděleni podle náměru poměrových měřáků v kombinaci se základní složkou prakticky zohledňuje polohu bytu, proto vyhláška už nijak dále nestanovuje žádné koeficienty polohy
bod 5 - pak řeší případ, kdy nejsou měřáky a zde dává poměrně velkou volnost
S pozdravem,
Ing. Lubomír Tichý
EKIS 3038 Rakovník
opravné součinitele na zohlednění polohy bytu nejsou stanoveny žádným zákonem ani žádnou závaznou vyhláškou. Existuje ještě metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č.372/2001 Sb. č.j. 28203/2002 – 71 ze dne 19. prosince 2002, který rozpracovává vyhlášku. V něm je v § 4 odstavci 3 stanoveno, že spotřební složka se vypočítává z odečtených hodnot a z výkonu otopného tělesa (s potřebnými opravnými koeficienty stanovenými přesně v ČSN 834 nebo ČSN 835) a vždy také s korekcí zohledňující polohu místnosti v domě. Ani tento metodický pokyn však neuvádí žádné konkrétní koeficienty na zohlednění polohy bytu (místnosti) v domě. Z výše uvedeného je zřejmé, že stanovení koeficientů je skutečně v kompetenci firmy provádějící rozúčtování. Solidní firmy vždy tyto koeficienty zcela jasně uvádějí přímo ve vyúčtování nákladů za teplo. Pokud to tak není, požádejte, aby Vám tyto koeficienty byly poskytnuty.
Rozúčtování musí být provedeno v souladu s vyhláškou 372/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. V § 4 této vyhlášky je stanoveno, že náklady na tepelnou energii na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 40 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody.
Koeficienty pro vyúčtování stanovuje firma, která vyúčtování provádí. Tyto koeficienty by měla zohledňovat jednak polohu jednotlivých místností v domě ( středové místnosti, rohové místnosti, místnosti pod střechou či nad vchodem a pod.) a dále polohu jednotlivých místností vzhledem ke světovým stranám. Vzájemný poměr velikosti jednotlivých koeficientů by měl odpovídat poměru tepelných ztrát jednotlivých místností. Správnost jejich velikost je možno určit pouze vzájemným porovnáním koeficientů použitých pro jednotlivé místnosti jednotlivých bytů s přihlédnutím k poloze místností v domě a vzájemným porovnáním nákladů. Hlediskem správnosti je pak náklad na vytápění, který my měl být pro stejně veliké byty a pro stejnou intenzitu vytápění porovnatelný. tzn. obdobná měrná cena vztažená na 1m2 podlahové plochy bytu.
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=51756&recShow=3&nr=372~2F2001&rpp=50#parCnt
bod 3, 4 - rozděleni podle náměru poměrových měřáků v kombinaci se základní složkou prakticky zohledňuje polohu bytu, proto vyhláška už nijak dále nestanovuje žádné koeficienty polohy
bod 5 - pak řeší případ, kdy nejsou měřáky a zde dává poměrně velkou volnost
S pozdravem,
Ing. Lubomír Tichý
EKIS 3038 Rakovník